Bojovala jsem o dech. Snažila jsem se ho vší silou od sebe odstrčit, ale nedal se. Čím víc sem se bránila, tím víc se ke mně tiskl. Vzal mě do náruče a přitiskl mne na protilehlou stěnu. Zajíkla sem se nad jeho pohledem plným odhodlání.
Nohy se mi sami rozevřely v pozvání. Ani na okamžik nezaváhal a prudce se mi vtiskl do klína . Proklínala sem své tělo, že na něho tak reaguje. Nenáviděla sem se za to, že ho mé srdce tak vroucně miluje a mozek mě tudíž vůbec neposlouchá. Neměla sem sílu ani vůli ho odstrčit.
Miku, pusť mě, hlesla sem mezi jeho náruživými polibky, když mi nechal možnost se nadechnout.
Ale to ty přece nechceš , zašeptal mi do ucha a dlaní mě přitom hladil po stehně. Z úst se mi vydral divoký sten, jenž prozradil, že má nade mnou absolutní moc. Věděl to a dával mi to najevo. Jednou dlaní se mi snažil rozepnout kalhoty a druhou mi bloudil pod tričkem.
Vřelo to ve mně. A nebylo to pouze vášní. Zlost a opovržení nad sama sebou bylo silnější než láska k tomuto muži. Sebrala sem všechny zbytky sil, které mi ještě zůstali , kousla sem Michaela do rtu a odstrčila ho od sebe.
Odběhla sem na druhou stranu pokoje a ukázala mu znovu dveře.
Opakuji ti to naposled , vypadni ! ..
Michael si nevěřícně držel ústa. Ze rtu mu kapala krev. Ona ho vážně kousla. Zpozorněl, když se jí zadával do tváře.
Byla dost naštvaná a tváře měla mokré.
Kate ?! Neplakej proboha...rozeběhl se k ní, ale ona ho gestem ruky zastavila. Zastavil se v půlce pokoje a snažil se jí , alespoň pohledem přimět , aby ho neodmítala.
Jsi...jsi odporný !! Jak si tohle ke mně můžeš dovolit ?! Nejsem žádná tvoje hračka, kterou můžeš použít kdy se ti zachce , na to si najdi někoho jiného. Tohle bylo naposledy, co si na mě sáhl rozumíš ?!..
Já bych ti přece nikdy neublížil Kate, takový já nejsem , hlesl zničeně a smutně pozoroval slzy, jenž se jí koulely po červených tvářích.
Nejlepší bude , když odjedu, Victorovi to zavolám já SAMA, zdůraznila chladně a znovu se otočila ke skříni, aby si zabalila další věci.
To přece.., kuňkl Michael potichu a bolestně zíral na kufry, kterých si předtím když vešel ani nevšiml. Kate poslouchej mě prosím...
Jsou přece Vánoce , slibuju, že už se k tobě ani nepřiblížím, jen prosím neodjížděj, zadíval se na ní prosebně, i když k němu byla stále zády. Kvůli dětem.
Věděl co na mě zabere . Tušila sem, že nemyslel pouze na ty dva malé rozkošné andílky, které mi za tu dobu tolik přitiskli k srdci. Oni přece nemůžou za to, že je jejich otec takový hulvát.
Sama sem nechtěla odjet. Potřebovala sem si vzpomenout. Na vše. Ubíjely mě jen ty útržky v mozku, z nichž sem ještě nedokázala sestavit mozaiku svého života. Jedním sem si byla ale jistá. Určitě sem tohoto muže nikdy neopustila z vlastní vůle.
Když mi tehdy řekl, že sem utekla s jiným , rozlítilo mě to. A teď sem si více než jistá, že nám někdo lhal. Michael si myslí, že sem mu utekla za jiným, a já chci vědět proč.
Nemohu odsud odejít, dokud se nedozvím celou pravdu o své minulosti. O naší minulosti, opravila sem se v duchu a otočila sem se k Mikovi.
Odešel.
Rozhlédla sem se po pokoji a unaveně sem se obrátila zpět ke kufru, abych vyndala vše co sem tam stihla naházet.
..........................................................................
Po dlouhé uvolňující koupeli sem si ze skříně vyndala nový bavlněný světle žlutý svetřík a pohodlné džínsy. Byla jsem tu od rána zavřená bůhví jak dlouho. Opravdu sem neměla náladu se střetnout s Michaelem. Alespoň prozatím ne.
Vyfoukala sem si vlasy a pročísla je prsty. Pokojem zavoněla další várka dobrot a já nepochybovala o tom, že Susan se opět zabydlela ve své útulné kuchyňce.
Polilo mě horko při vzpomínce na ranní dovádění ve spíži. A dost !, okřikla sem se, abych zahnala myšlenky na Michaelovy divoké polibky. Při představě jeho rukou na svém těle sem se chvěla jak osika v poryvu větru.
Zavrtěla sem hlavou ve snaze vzpomínky vyhnat a vydala se dolů.
.........
Jo na tohle si moc dobře vzpomínám ! , slyšela sem hlasitý mužský smích z obývacího pokoje a já tam zvědavě nakoukla.
V okamžiku na mě dýchla sváteční atmosféra a pohoda. Susan a Jermaine seděli na gauči a něčemu se hlasitě smáli. Uprostřed stolu se vyjímal nádherný adventní věnec a místnost byla provoněná skořicí a pomerančem.
Ach Kate !, pojď si k nám sednout honem, usmívala se Susan a já se ještě ostražitě rozhlédla jestli někde nespatřím Michaela. Není tu, oddechnula sem si skoro nahlas, a instinktivně sem si dala dlaně přes pusu. Přesunula sem se k Jermainovi a sedla si mezi ně.
Sue mi říkala, že si měla nehodu v těch stájích. Paměť se ti snad brzo vrátí, hlavní je, že se ti nic víc nestalo, stiskl mi povzbudivě ruku Jermaine a zářivě se na mě usmál. Ta podoba s Mikem se nedala popřít.
Podívej, vložila mi Susan na kolena velké kožené desky. Při úklidu jsem našla tohle velmi staré fotoalbum. Neboj se Kate a otevři ho , pobídla mě jemně Susan. Poznala, že váhám. Mám důvod ? ..Zvláštní pocit mi sevřel útroby.
Otevřela sem první stranu a se zatajeným dechem sem se dívala na první velikou fotku.
Dvě malé dívky s velkými brašnami, které měli položené u nohou se drželi za ruce a usmívali se. Vedle tmavovlasé dívky , stál o něco větší chlapec a též se spokojeně zubil do objektivu a tiskl tmavovlasé dívence dlaň. Před námi ležel na trávě ještě jeden kluk, v zelených pláťených kalhotech a kšiltovce.
Okamžitě sem věděla, že se dívám na sebe samu. Vedle mě stojí Marion s Michaelem a před námi ležel Randy. Jako blesk z čistého nebe mi prolítla hlavou vzpomínka na den, kdy byla tato fotka pořízena. Tehdy pro nás přijela právě Susan novým autem, které jí doma zanechali Marioniny rodiče, jenž byly jak jinak než na cestách.
Kluci se strašně chtěli projet v té době unikátním Fordem , ale museli jsme Susan slíbit, že to nepovíme rodičům, že nás odvezla. Jermaine tehdy měl alespoň volno, a mohl jít na vysněné rande s jistou Meredith a nemusel jít pro bratry do školy.
Tehdy sem pro vás jela do školy, potvrdila mou vzpomínku Sue a já cítila její pohled.
Pamatuju si na to, hlesla sem šťastně a několikrát sem zamrkala, abych zahnala slzy. To je úžasné Kate , vzdychla Sue a objala mne.
Prohlíželi jsme si album a Sue s Jermainem vzpomínaly na staré časy. Každou fotku komentovali , ale moc dalších věcí sem si vůbec nedokázala vybavit. Pro mne to byly pouze fotky a ne vzpomínky. I když sem na nich kolikrát byla já.
Po chvíli mne , ale přece jen něco zaujalo.
Drobná líbezná blondýnka s tyrkysově modrýma očima.
Byla sem si jistá, že ji znám. Jermaine sice příliš rychle otočil stránku, ale nedalo mi to.
Počkej ! Můžeš mi to prosímtě obrátit ? ..
Vzpomněla sis na něco, zazářili Susan oči, zatímco ty moje se zakalili zlobou. Přimhouřeně sem zírala do tváře té ženy a téměř sem cítila nenávist.
Co se to se mnou děje ? ..
Kdo to je ?, obrátila sem se k Jermainovi a čekala co mi odpoví....
No děvčata společně jsme překonali 150 kapitolku
