147. kapitola - Překvapivé setkání...

 Ohromeně otevřel ústa a zase je beze slova zavřel. Přimhouřeně se na mě zadíval a já znervózněla. Ruce sem měla zkřížené před sebou a dívala sem se na něj i na Mika.

No ale to snad není možné ! Kate ??!....

Jsi to ty že jo ? To je takovejch let, překvapeně se otočil na Mika a pak zase na mě. Já sem vůbec netušil, že jsi tady !

Teda...vůbec sem nevěděl, že jste s Michaelem zase v kontaktu. Myslel jsem, že ..Ale to je vlastně úplně jedno co sem si myslel.

Tady někdo totiž velmi rád mlží, otočil se znovu na svého bratra a hodil na něj naštvaný pohled, jenž byl ale zahalen pobaveností.

Hlavou mi projela nepatrná bolest a já musela na okamžik zavřít oči.  V hlavě se mi honily vzpomínky.

" Michaeli, Randy vylezte už z toho křoví nebo vám oběma nasekám" !  , zlobil se nějaký vysoký chlapec a mračil se , když vylezli dva mladší kluci ze své skrýše. Kdyby tohle viděla mamka tak dostanete oba na zadek, že byste nestačili ani breknout ! Randy podívej se na ta špinavá kolena !

Musíme honem domů než se vrátí otec, dokážete si představit jak by nadával .

Ale Jermaine my jsme si chtěli jen pohrát s Kate a Marion než půjdem ze školy domů, pronesl smutně Michael a zadíval se na svého staršího bratra. Vždyť nám to táta nikdy nedovolí, pořád jen zkoušíme a zkoušíme.

Já s Marion jsme vykoukli z poza kmene starého dubu a slušně pozdravili.

Však já vím, mamince to neřeknu a otci už vůbec ne , uklidňoval oba Jermaine. Teď ale rychle pojďme ať stihneme umýt ta kolena a vyčistit kalhoty, mrkl na Randyho, který nervózně přešlapoval vedle Michaela .

Děvčata doprovodíme domů jako správní gentlemani , stejně bydlí hned vedle nás, pousmál se na nás obě Jermaine a pokynul nám v před. Společně jsme se tedy vydali do našich domovů .

................................................................

Michael sice miloval svého staršího bratra, ale momentálně ho opravdu nerad viděl. Věděl, co se Jermainovi nejspíše honí hlavou. Hlavně otázka  - co tu vůbec dělá Kate Davisová?..

Zrovna neměl moc trpělivosti mu to vysvětlovat. A ani na to neměl náladu, když si uvědomil proč tu vlastně Kate je.

Byl nerad , že jí Jermaine takhle vidí. Kateiyny vlasy trčely na všechny strany, rty měla naběhlé od líbání a vzrušené bradavky jí trčely pod tričkem. Pocítil palčivou žárlivost, když viděl jak si ji jeho starší bratr prohlíží.  

Měl chuť předstoupit před ní a schovat ji za svým tělem. Byla přece jeho žena a on nerad vidí , když jí okukuje jiný muž. I když je to jeho bratr.

Ve chvíli kdy na to pomyslel si dal v duchu facku. Ona přece není jeho žena. A ani nikdy nebude, polkl na sucho a několikrát musel mrknout, jelikož mu oči začali nebezpečně vlhnout.

Vědoucký pohled, který na něj Jermaine hodil, mluvil za vše.

Sakra.

On sám moc dobře věděl jak to vypadá. A o tom co si myslí jeho bratr není pochyb.

..........................................................

Jsi v pořádku ?, cítila jsem letmý dotyk mužské paže.

Uvědomila sem si, že jsem celou dobu na nic nezareagovala. Mozek utrpěl menší šok z další známé tváře a mě se vyrojila další vzpomínka z dětství. Sebrala jsem se a nasadila příjemný úsměv.

Ráda tě znovu vidím Jermaine, podala sem mu ruku a pohlédla mu do milých očí. Vůbec se nezměnil. Studovala sem jeho tvář a našla jen drobné vrásky, co mu změnili obličej. Jinak to byl pořád ten kluk, který nás jako malé prcky musel hlídat.

No Kate takové překvapení sem opravdu nečekal, prohlédl si mě znovu od hlavy až k patě a pak se znovu zadíval na svého bratra.

Otočil se ke mně a vzal mé ruce do svých. Jsem moc rád, že se opět setkáváme Kate. Docela dlouho jsem dumal nad tím, kde ti může být konec. A nejen já.

Kdyby ti ten idiot co stojí za mnou jakkoliv ublížil, tak si to s ním vyřídím, naklonil se ke mně tak, abych to slyšela jen já. Pousmála jsem se nad jeho ochranářskou poznámkou a zčervenala jsem studem.

Heleť te..víte co ?..Pokecáme dopoledne, teď jdu ještě zaspat to , co jsem zameškal.

Vy si to tu klidně ... dopečte, mrkl na Michaela a naposled se ke mně otočil. A my se ještě uvidíme, rozloučil se sem mnou úsměvem a odešel.

.......................

Jen co se za Jermainem zavřeli dveře, přešel ke mně Michael s úsměvem od ucha k uchu.

To bylo o fous, zastrčil mi pramínek vlasů za ucho a ukradl si malý polibek. Jak si věděla, že je to Jermaine ? ..

No...nejdříve sem ho nepoznala, ale naštěstí můj mozek alespoň z části spolupracuje, ačkoliv vím nebo tuším jen maličkosti, odmlčela sem se a zabodla oči do země.

Bože kdyby věděl, na co všechno jsem si už vzpomněla..

Kdykoliv mě zabolela hlava, snažila sem se to skrývat. Věděla sem, že zas přijde další krutá štiplavá bolest a pak konečně to, po čem sem toužila nejvíc..vzpomínka.

Není ti dobře, vidím to na tobě, zaslechla jsem Michaela. Trošku, přitakala jsem nesměle a bez jakýchkoliv dalších slov vrhla do náruče.

Potřebuju, abys mě pořádně objal Miku , potřebuju tě, zdusila sem slova na jeho hrudi. Pocítila sem jeho pevné paže, jenž se omotaly kolem mého těla a přitiskly si mě k sobě.

Kuchyň se zahalila do mlžného oparu. Zamračeně jsem se rozhlédla a s hrůzou jsem zírala na troubu, z níž se pomalu linul zápach s nádechem spáleniny.

 Miku ! , odskočila sem od něj a běžela k troubě. Vyndala sem tác z trouby a kontrolovala škody.

Sakra, zaslechla sem ještě. Když ale viděl tu zkázu v podobě černých uhlíků, rozesmál se na celé kolo. Teda my se opravdu můžeme dát na dráhu pekařů, když na to tak koukám. Myslím, že by nás někde zaměstnat mohli, smál se jak malé děcko a já se na něj zamračeně podívala.

No tak lásko, nečerti se, je to jen těsto. Udělá se jiné . A teď mě omluv, chci ti něco přinést,za chvilku budu zpátky, políbil mne na čelo a s úsměvem odešel z místnosti.

...........................................................

Takže Kate se vrací  paměť. Na jednu stranu je to úžasné , ale na druhou se toho upřímně děsil. Měla úplnou pravdu. Znala ho až příliš dobře, i když si momentálně nepamatovala všechno.

Hledal to, co mu po Kate zůstalo, když zmizela. Odešla tehdy z jeho života, nikoliv ze srdce.

Ve staré vyřezávané komodě, si schovával spousty cenností. Jednu z těch nejdůležitějších, teď svíral ve svých rukách. Pohladil modrou sametovou krabičku a otevřel ji.

Okamžitě si vybavil okamžik, kdy si s Katherine slíbili přátelství až na věky. Tehdy v té staré skrýši v korunách stromů, která pro ně byla postupem času i místem, kde se mohli ukrýt přede všemi, kdo nesouhlasili s jejich vztahem. Tam mohli být spolu bez toho, aby se museli schovávat.

Tolik krásných chvil tam prožili. Bezpočet rozhovorů a milování. S pousmáním krabičku zavřel a hnal se dolů k ženě , kterou tolik miloval.

Věřil, že i taková maličkost jí dopomůže k tomu, aby se jí paměť vrátila.

btw - tak mé drahé čtenářky , pro co si myslíte, že Mike šel ? Co mu ji mohlo tolik připomínat ?