141. kapitola - Já vím..

30. září 2011 | 11.26 |
blog › 
141. kapitola - Já vím..

Moc ti děkuju Kate, byla si statečná, promluvil do nadálého ticha , do kterého pronikalo jen hlasité frkání unavené kobyly. 

Vůbec nic světoborného sem neudělala, takže mi nemusíš děkovat, ošila sem se nad jeho komplimentem a zadívala se na malý zázrak, jenž se před několika okamžiky narodil a sledovala ho jak se snaží dostat na své útlé nožky. Jen sem chtěla být nějak nápomocná.

Byla jsi a moc. Nejen pro ně, ukázal na nový přírůstek a jeho matku, ale i ..pro mě, dodal a upřeně se mi podíval do očí. 

Jakmile se naše pohledy střetly, znervózněla jsem tak až mi přejel mráz po zádech. Raději sem se znovu zadívala na klisnu ležící v rohu kóje, jen abych nemusela snášet jeho upřímný pohled. Udělala bych teď cokoliv , abych byla co nejdál od něho. Pryč z jeho blízkosti.

Ne proto, že bych nesnesla jeho blízkost, nýbrž proto, že právě z té se mi točila hlava. Pod jeho hlubokým pohledem, ve kterém se zračilo něco velmi zvláštního, se mne začala zmocňovat touha , což určitě nebylo dobré znamení. 

Díky mému citovému rozpoložení , které nebylo zrovna na místě, sem si ani nevšimla, že přistoupil ke mě, byť na dva kroky. Až jeho hlas mě uvedl zpět do reality a já téměř nad skočila, jelikož zazněl tak jako by mi promluvil přímo do ucha. Až teď sem si uvědomila, jak blízko sem pravdě. 

Michael se mi opět zadíval do očí a já ho začínala podezírat, že toho využívá, protože moc dobře ví, jak na mě působí. Svým pohledem si dokázal vždy podmanit každého ve své blízkosti, ať už jím chtěl vyjádřit porozumnění, lítost , nadhled či...touhu..a nebo cokoliv jiného. 

Dolar, za tvé myšlenky, vydechl přiškrceně a já od něj trochu odstoupila. Po třech krocích vzad sem ale narazila na stěnu stáje. Vyděšeně sem polkla, když ke mne znovu vykročil. 

Ani náhodou !, vyštekla sem nahlas a zamračila se. Mé myšlenky se teď upírají pouze na klisnu s hříbětem a sem pyšná na to, že jsem mohla alespoň trošku pomoct. A ..a taky myslím na Victora, zalhala jsem a urputně sem se snažila mít nadhled , aby nepoznal , že uvnitř mě právě probíhá bouře, kterou jedině on dokáže zklidnit. 

S malým plamínkem naděje, že po tomhle prohlášení odejde, sem zpozorovala, že se zastavil v půli kroku. Jeho výraz byl v šeru stáje nečitelný.

Bojíš se Kate ? ..Lžeš, na to tě znám velmi dobře, prohlásil nekompromisně , čímž definitivně zničil všechny mé naděje, které se upínaly k jeho odchodu. 

A teď když mě omluvíš, zašeptal s obličejem tak blízko jak jen to bylo možné , se půjdu osprchovat a ty nám tu mezitím připravíš pohodlí, co ty na to ? Zeptal se jednoduše , přičemž se naše rty téměř dotýkali. 

Bála sem se nadechnout, natož promluvit. Jen sem čekala. Netušila sem, jestli si se mnou jen pohrává nebo to myslí vážně. 

Mezitím co sem přemýšlela o této zapeklité situaci se ode mě náhle odtáhl a pousmál se. Otočil se a kráčel si to svižným tempem ven. 

Myslím, že není nutné, abychom tu zůstávali oba, snažila sem se o poslední možnost jak ho přesvědčit , že tohle není dobrý nápad. Zůstanu tu sama a kdyby něco tak zavolám....

V mžiku se otočil s podmračeným výrazem. Myslím, žes mě moc dobře nepochopila Kate, řekl jsem , že NÁM tu připravíš lože ne sobě, odvětil nekompromisně a bez jakýchkoliv jiných námitek. Sama tu nezůstaneš a nezapomeň , že si to slíbila Alison !

Nic sem neslíbila , opáčila sem stejně tvrdě. Stejně tu i tak můžeš zůstat sám já tu s tebou sama prostě nezůstanu ! , rozpřáhla sem ruce v návalu zlosti. Jak dokáže být ten chlap panovačný ! ..

Zůstaneš a to je mé poslední slovo ! Na konci stáje je truhla s nějakými dekami, takže můžeš začít, doslova mě zpražil pohledem a odešel.

............................................................................................................................

Neskutečně si oddechl, když bylo hříbě venku a vše spělo k dobrému konci. Když tehdy zemřela při porodu jeho oblíbená klisnička Star , byl úplně zničený. Nemohl nijak pomoct a tehdy pocítil, že stejně jako u lidí, někdy i velká spousta peněz je k ničemu. Zemřela ona i hříbě. 

Když dnes hříbě vykouklo na svět, vzedmula se v něm vlna pýchy a radosti. A ještě něco. Tohle vše s ním prožívala i Kate. Po očku jí celou dobu sledoval. Byla neuvěřitelná. S koňmi sice měla pramálo zkušeností, ale její přirozený talent a inteligence jí pomáhali k tomu, že hlavně taky díky ní vše dopadlo dobře. 

Po celou dobu mluvila na klisnu, hladila jí na hlavě a tím jí pomáhala a dodávala jí sílu. Sledoval každý Kateyin úsměv, nadechnutí, pohyb a zájem o vše co se kolem jednoho někdo by řekl obyčejného porodu malého hříběte událo. 

Sepl si vlasy do gumičky a vlezl do teplé sprchy. Zakázal si myslet na to, jestli ho Kate přeci jen poslechne a zůstane ve stájích, a nebo jestli tam přijde a ona tam už nebude. Nemohl ji do ničeho nutit, ale z hlouby srdce si přál, aby tam zůstala. Jestli poslechne to, co se zračilo v jejích očích tak tam zůstane, tím si byl jistý. 

Co nejrychleji ze sebe smyl stopy krve a téměř vylítl z koupelny. Oblékl se , div se nerozeběhl do stáje jen v županu. 

V očekávání otevřel dveře a zůstal stát přikovaný na místě .

Odešla.

Nemohl uvěřit tomu, že opravdu odešla a nechala ho tam. Nevěděl jestli mu to má být líto nebo jestli je to spíše k vzteku. 

Ne.. k vzteku měl hodně daleko. Doufal, že s ním prostě bude chtít být, že využije příležitosti, která se jim naskytla, tedy být spolu ...a sami. Zase se v ní mýlil. Zakroutil hlavou nad svou naivitou a roztřeseně si pročísl vlasy. 

Co se děje ? , ozval se najednou Kateyin hlas až nadskočil překvapením. Pohlédl na ní jak se na něj zaujatě dívá, v ruce měla nějakou přikrývku a ve tváři tázavý výraz. 

Nedbal na to co tomu řekne, téměř přeběhl stáj , aby byl co nejdříve u ní. Zřejmě se zalekla jeho výrazu, protože před ním opět začala ustupovat, ale to ho nemohlo zastavit. Naposledy se zadíval do jejích zelených očí rozšířené šokem a sklonil hlavu k jejím rtům. 

Spokojeně zamručel , když ho okamžitě objala kolem krku a prudce se k němu přitiskla. Líbali se jako by na tom závisel jejich život. Přijímala něžně i divoce jeho polibky a vzrušeně vydechla jeho jméno, když jí v návalu touhy jemně kousl do spodního rtu. 

Cítil jak mu uvolnila vlasy stažené v culíku a vjela mu do nich dlaněmi. Přísahal , že nikdy nezažil nic tak erotického jako líbání s Kate. Byla jako oheň, který ho neuvěřitelně spaloval. Rty měla přímo stvořené k líbání. Stvořené pro něj. 

Sama převzala velení nad jejich polibkem a rukama si ho přitahovala ještě více k sobě. Neodolal a vklouzl jí dlaněmi pod svetřík.

Zalapal po dechu, když nahmatal jen nahou horkou kůži. Ty pod tím nic nemáš ? , zachraptěl divoce a pohladil jí po štíhlém bříšku. Jen zavrtěla hlavou a usmála se. Už nemluv, zašeptala mu do rtů, které hned poté zajala v dalších divokém polibku.

Jen tenká látka podprsenky skrývala její nádherná ňadra, která toužil laskat až bude Kate křičet rozkoší. Přejel jí prsa dlaněmi a s radostí zpozoroval jak se jí ihned vztyčili bradavky vzrušením. 

Musel jí dát šanci odejít. Kate..odtáhl se od ní se zbytkem sil a zadíval se jí do obličeje. Oči měla rozšířené vášní a touhou, že se mu z toho málem podlomila kolena. Najednou vůbec neměl chuť se jí ptát jestli to opravdu chce. To bylo naprosto zřejmé. Ale jeho čest mu to nedovolila. 

Kate, pokud tu zůstaneš nic a nikdo mi nezabrání v tom, abych se s tebou miloval.., promluvil tiše a čekal na Kateyinu reakci. 

Uvědomí si, že dělá chybu ? Odejde teď od něj ?, raději zavřel oči. ...

V hlavě mu kolovalo spousta možností a myslel si , že praskne touhou , když stále neodpovídala. 

Otevři oči, zašeptala něžně . Když to udělal sklonila se k němu a znovu ho políbila. 

Já vím, ..bylo poslední co slyšel....

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: 141. kapitola - Já vím.. zuzy 30. 09. 2011 - 12:02
RE: 141. kapitola - Já vím.. jeana 30. 09. 2011 - 14:09
RE: 141. kapitola - Já vím.. janulla 30. 09. 2011 - 22:05
RE: 141. kapitola - Já vím.. lenka♫♪ 01. 10. 2011 - 19:32
RE: 141. kapitola - Já vím.. revolucionrever 03. 10. 2011 - 23:11
RE: 141. kapitola - Já vím.. mjlove 07. 10. 2011 - 18:50
RE: 141. kapitola - Já vím.. alča 24. 11. 2011 - 14:17