136. kapitola - Tržiště

Smočila jsem nejdříve jednu nohu a pak druhou. Slézala jsem po schůdkách do vyhřívaného bazénu a slastně sem zamručela, když vlažná voda obemkla celé moje tělo. Pro začátek sem si jen tak kroužila v obrovském bazénu , sama,  jak ztracená kapka v oceánu. Uplavala sem několik bazénů a zadýchaně sem si sedla na schůdky vedoucí do vně bazénu. 

Už sem nevěděla co dál. Utřídit si myšlenky byl nesmysl. Jaké, když si ani přesně nepamatuji celou svou minulost ani přítomnost? Ještě stále byla má mysl zkalená nevědomostí způsobenou těžkým otřesem mozku. Mohla sem být ráda, že sem to vůbec přežila. 

Princi Michaeli ! I hned si oblékni ty bačkory nebo dnes nedostaneš oběd !, vyřítila se Susan z chodby a zadýchaně cupitala za blonďatým andílkem, který se schovával za bílou komodou. Pomalu sem vylezla z bazénu, natáhla se po osušce a spiklenecky na Prince mrkla. 

K mé smůle mě ale Susan viděla a zamračila se na mě. Jsi taky jak malé dítě Katy !, zlobila se a Prince využil příležitosti a utíkal od své skrýše dál. 

Ale no tak Susan, je to jen malé dítě, usmívej se přece , objala sem ji ze zadu kolem ramen a ona mě chytla za ruce. Vždyť já vím, ale od té doby co začal chodit je k nezastavení, sem na něj sama a nezvládám to. Michael je věčně ve studiu tak neví co je to být nimi celý den a proto už sem mu taky řekla, co by měl udělat. 

Co ? , optala sem se a pustila ji ze svého sevření. 

Najít jim matku. S Deborah jim to nevyšlo, už od začátku sem si říkala, že jejich manželství není dobrý nápad, ale nedal se odbít, pokračovala. Hrklo ve mě při zmínce o Michaelově bývalé ženě. Vždy když sem o ní něco zaslechla ,mluvili o ní jako o Debbie, a její celé jméno na mě zapůsobilo tvrdě. I když v novinách ho samozřejmě používali taky celé. 

Vlastně sem ani nevěděla proč se s nimi nestýká. Nepátrala sem po tom. Ale pokud žena opustí svoje vlastní děti, privilegium matky jí nenáleží. Ať už je zatím cokoliv. 

A Paris ? , optala sem se po malé okaté princezničce. Ta je v ohrádce v obývacím pokoji, to je ještě hodné sluníčko, ale úplně vidím, že až začne chodit bude stejná jako její bratr , zasmála se Susan. A to sem dnes chtěla uklízet za tři dny je tu štědrý den a tady je hrozivý nepořádek. Prince je dnes ale nějaký divoký tak to asi budu muset nechat na zítra, a pak ještě napéct a ....

Dostala sem nápad. Víš ty co Sue ? ...Malou můžeš nechat v ohrádce a spokojeně uklízet, já vezmu Prince ven. Přece nemůže být neustále zavřený doma.

Musí taky poznat okolí, aby si nemyslel že jediný svět je Neverland. A nech mi taky něco na úklid ano ? ..

Ale to nejde Kate...namítala Susan a kroutila odmítavě hlavou. 

Máš sice pravdu, že je tu pořád zavřený, ale má to své výhody. Michael je veřejná osoba, to že děti ukrývá je dobře. Michael má i nepřátele Kate....Co kdyby se mu něco stalo nebo....

Ale Susan ! Sem dospělá, dokážu se postarat o malé dítě přece, namítla sem. Vezmu ho na tržiště , tam uvidí takových věcí, o kterých ani nemá tušení. Nemůže se nám nic stát. Bude to náš malý předvánoční výlet, mrkla sem na ní a zaprosila. Za dvě hodinky jsme zpátky, slibuji. 

Zavoláme Michaelovi a ...

Nebudeme mu volat. Má spousty práce, Susan tak prosím. Tady máš mé číslo, natáhla sem se pro blok a tužku na stolku a kdykoliv zavolej. Vrazila sem jí lísteček do ruky a otočila se. 

Tak kde jsi ty raubíři ? , zasmála sem se a pobaveně sledovala jak vystřelil směrem ke mě. Zvedla sem ho do náruče a Prince se mi odvděčil pusou na tvář. Co říkáš na malý výlet zlatíčko ? , políbila sem ho na maličký nosík. 

Výlet ? opakoval po mě nevěřícně. Sami bez strejdů ?, vykulil svoje velká hnědá očka na mě a pak na Susan. Jasně že úplně sami. Jen mi dva, mrkla sem na něj. Tak šup jdeme se pořádně obléknout ať je z tebe eskymák, pohladila sem ho po vláskách a mířila do dětského pokoje.

Ale já nechci být eskymáák, vřískal Prince a lítal po celém pokoji. Musíš být , je tam veliká zima a to by ti pak umrzly nožičky a ty bys nemohl běhat, pohrozila sem mu prstem. 

Vážně ? vykulil očka. To nechcíííí , vypísknul a začal se oblékat tak rychle jak se to za celou dobu co sem zde neviděla. Usmála sem se nad dětskou sladkou naivitou a pomáhala mu do teplého svetru. 

Tak a teď si na řadě ty , usmíval se od ucha k uchu a vedl mě do mého pokoje. 

 ............................................................................................................................

Juuu a co je tohle ? , divil se Prince na vše co viděl. Zastavovali jsme u každého stánku a já mu vysvětlovala co ti lidé prodávají a na co se to používá. Tak tohle jsou třeba poštovní známky .Velmi staré známky víš ? Lidé je sbírají třeba i po několik let. A proooč ? padla další otázka. Asi ta nejčastější, zasmála sem se v duchu.  

No je to jejich koníček. Sbírají ty znáky po celém světě , kamkoliv jedou,  jednu si zakoupí a nebo sbírají ty nejstarší co se dají v daném městě či zemi najít víš ? ..vysvětlovala sem mu a na  chvíli ho spustila zpustila z očí, když mne zaujal tmavě modrý šál. Ten by se mohl líbit Janet, pomyslela jsem si. 

Vzhlédla sem a uviděla že nade mnou visí další, ale tmavě červený.  Prohlížela sem si ho a opatrně sem mnula jemnou vlnu v dlaních. Zpozorněla jsem při pohledu na muže, který mě sledoval přimhouřenýma očima. Stál pár metrů před námi a já se instinktivně podívala po Princi.

Vydechla sem úlevou, když sem ho viděla vedle sebe jak se zálibně kouká na plastové autíčko, zatímco mu paní prodavačka ukazovala ještě další hračky. 

Pojď miláčku, podíváme se ještě támhle a pojedeme domů ke Susan ano ?, chytila sem ho za malou ručku a táhla ho pryč. Když sem se ohlédla ten muž už tam nebyl. Ale mě se tu líbí, namítal Prince. 

Máte krásného synka madam, naklonila se k nám paní a podávala Princi to modré autíčko, které se mu tolik líbilo. Mám toho tady hodně a tohle je pro tebe jako dárek, dala mu ho do dlaní a pohladila ho po hlavě. A musíš poslouchat maminku, řekla mu a usmála se na něj. 

Budu, prohlásil Prince pyšně a podíval se na mě. No a jak se říká ? , pokárala sem ho jemně. Prince si dal ruku před pusu a obrátil se zpět. Děkuji za váš dárek madam vyhrkl a stydlivě se vmáčkl zpět do mého kabátu. 

 Líbí se ti tyhle botičky ? Podávala sem mu kožené hnědé boty s kožíškem u dalšího stánku. Hezky si je vyzkoušíme a když ti budou sedět koupíme je, aby ti neumrzly ty nožky , souhlasíš ? ...Prince radostně vypískl a s usilovným kýváním hlavy se pokoušel nazout si boty. 

 Natáhla sem se pro další pár bot a žaludek se mi zhoupl nervozitou. Ohlédla sem se a viděla toho podivného muže , který se nebezpečně přibližoval k nic netušícímu Princi, jenž se snažil dostat se do bot.

Rychle sem k němu vyběhla zpátky a nezpouštěla z toho muže oči. Dostala sem strach. Zadíval se na mě nenávistným pohledem a znovu zmizel. Pospíchal rychlými kroky pryč a zelený kabát za ním jen vlál. 

Prodavač zavrtěl hlavou a běžel k nám. Nebojte paninko, taky sem ho viděl a už sem se ho chystal praštit támhletím koštětem. Víte tady si musíte dávat pozor. V dnešní době se nekradou jen věci ale i děti. Tohle je Amerika děvenko, mumlal a pohladil Prince po hlavě. Nejste místní, že ? Nikdy sem vás tu neviděl. 

Zavrtěla sem hlavou ale podivný strach mi ještě stále svíral tělo. Sedí ti botky ? optala sem se rychle Prince. Když přikývl, popadla sem ho do náruče , dala postaršímu stánkaři dvacet dolarů a utíkala sem s Princem k autu. Ale to je moc mladá paní ! , vykřikl ještě muž a vyrazil za námi. Drobné si nechte, otočila sem se na něj na okamžik a pokračovala sem v cestě. 

 Nechtěla sem nic riskovat a zalovila sem v kabelce a hledala mobil. Zavoláme některému strejdovi ať pro nás přijede ano ? Počkáme tu chvíli u auta a pak pojedeme domů. A proč nejedeme zpět tvým autem ? divil se Prince a ukazoval na můj malý nenápadný Fiat, který stál pod stromy vedle dalších aut. 

Vytočila sem první číslo , které mi přišlo pod ruku. 

" Ano , prosím tady Yannick Cole ", ozval se přímý hlas jednoho z Michaelových nejbližších bodyguardů. Yannicku tady Kate. Vím, že jste teď asi ještě s Michaelem ve studiu , ale potřebovala bych abyste pro nás co nejrychleji přijel, vyhrkla sem strachy a rozhlížela se kolem sebe. 

Kde vás najdu ? , vydechl prudce a slyšela sem jak zavrzala židle. Jsem na Starém tržišti, myslím, že jsou tu poblíž takové ty veliké hodiny a ...Vím kde jste, vyhrkl. Hned pro vás jedu, Wayne zůstane s Michaelem. 

Kdo tam s vámi ještě je ? zeptal se. 

Prince, odpověděla sem mu a zmučeně sem se zadívala na propíchlé gumy mého fiatu. 

Vyčkejte u té fontány v parku, za pět minut jsem tam, promluvil hrozivě a nakonec se ozvalo už jen tiché pípání. 

Park byl přímo před námi. Držela sem Prince pevně v náručí a opatrně sem se snažila obejít auto, jako bych se bála že mne kousne.  

Srdce mi sevřela ledová ruka bezmoci a strachu. Na zadním okně se tkvěl nápis, který jasně svědčil o tom, že ty propíchlé gumy nejsou jen náhoda. Neudělal to jen nějaký pouliční vandal, jak sem se z počátku domnívala. 

Děvko, stálo tam a v mysli se mi znovu vynořili ty zlé nenávistné oči muže, kterého sem spatřila na trhu. 

Viděla sem je už někdy ? ...