134. kapitola - Noční můra..

Uvnitř sem se třásla, ale co nazbyt, již sem byla tam, kde sem celý den toužila být. U Michaela.

Ať sem se rozhlížela, jak jsem chtěla, nebylo po něm ani stopy. Pokoj byl vzorně uklizený a otevřeným oknem sem proudil mrazivý chlad. Při prudším poryvu větru se okno otevřelo dokořán a ukázalo mi jaké je venku děsivé počasí.  Přiskočila sem blíže a okno prudce zabouchla.

Nestoudně sem nakoukla do pootevřené koupelny a zamračila se. Kde ten chlap zase je ? Vždycky zmizí v tu nejnevhodnější dobu. A to nemluvím jen o této chvíli.

Natáhla sem se na širokou postel, která byla dominantou celého pokoje a zazývala sem. Kde jen může být ? Doufám, že není takový blázen a není někde v té zimě , pohlédla sem znovu k oknu, kde i za silnými skly, byl slyšet prudký vítr.

Zabořila sem hlavu do měkkého polštáře a vdechla mužnou vůni, která byla cítit všude kolem. V mžiku moje tělo zareagovalo citlivou žádostí a z hrdla mi unikl tichý sten.

Sakra..

Slzy se mi hromadili v očích. Potřebovala sem ho. Chtěla bych si všechno pamatovat a nejde to. Křečovitě sem svírala polštář a nechala slzy volně téct po tvářích.

Zavřela jsem oči a nechala je chvíli odpočívat.

...........................................................................................................................................

Rozhodl se. Zítra pozve Stephanii do té nové restaurace . Jen nevinná schůzka za účelem společného oběda. Neměl strach, že by to nepřijala, ale strach ze sebe samého. Je to určitě správné rozhodnutí, přesvědčoval se Michael a přejel si dlaní po dvoudenním strništi.

Zatřásl hlavou a zavřel oči. Nedokáže tu proklatou ženskou dostat z hlavy, ani kdyby musel. Nejde to.

Nemohl přestat myslet na tu noc před Kateyinou nehodou. Stále cítil její chvějící se tělo v náručí. Byl naprosto bláhový, když si myslel, že na to dokáže zapomenout. Strašně mu ublížila. V té sprše se pomilovali několikrát a on sakra moc dobře věděl co cítí. Chtěla ho, ať si říká co chce. Uvidíme jestli to byla jen iluze či nikoliv...

Ale v jednom má pravdu. Každý máme už svůj život. Ona je s Victorem a já .... Ano Stephanie bude snad ta pravá.

......................................................................................................

Byl promrzlý na kost a jak malé děcko se těšil až si napustí horkou vanu a pak zaleze do postele. Ještě se zašel podívat na svá zlatíčka.

Oba už spali jako dva andílci. Políbil je na obě tváře a pohladil po vláskách.

Nikým nespozorován se řítil chodbou a vpadl do svého pokoje. Automaticky se začal vslékat a mířil ke koupelně. V slabém svitu stolní lampičky, která jen opravdu matně osvětlovala pokoj si všiml nějakého pohybu na posteli.

Docela ho to vyděsilo. Mohl se sem někdo vloupat ? ...Když přešel blíže na druhou stranu pokoje k posteli úsměv se mu rozšířil po tváři.

Tak tohle je ten nejkrásnější zloděj , jakého kdy viděl. Kaštanově hnědé vlasy měla rozprostřené na polštáři a a ze spánku se nevědomky usmívala. Se zamračením si všiml cestiček uschlých slz na její tváři.

Prohlédl si jí a mračil se nad jejím úborem. Usnula tu v džínsech a halence. Boty byli úhledně uložené u nohou postele a světřík složený v křesle opodál. Přeci jí v tom nenechá spát celou noc. Snažil se najít všechny důvody proto, aby jí nechal být. Měl by ji probudit a nekompromisně jí poslat do svého pokoje. To by určitě měl udělat.

Rozhodl se.

Opatrně, aby jí neprobudil jí rozepl knoflík u kalhot a přes boky jí je pomalu stahoval dolů. S vypětím všech sil se snažil nevnímat její černé spodní prádlo a bílou obnaženou pokožku.

Poté byla na řadě blůzka. Snažil se knoflíčky rychle rozepnout, ale ruce se mu třásli jako nikdy. Rychle jí vysvlékl a vyschlo mu v hrdle. Nestoudně civěl na její tělo a vylekal se když Kate zasténala a přetočila se ještě více na bok. Naštěstí. Alespoň před ním schovala svá nádherná ňadra ukrytá v černé krajkové podprsence. Všiml si jak se otřásla zimou a  urychleně jí přikryl dekou.

Sakra Michaeli tos nedomyslel, zvedl se prudce z postele a s nadávkami si to rázoval do koupelny.

Místo horké vany se rozhodl pro vlažnou rychlou sprchu. Přemýšlel o ženě , která právě teď ležela v jeho posteli. V jejím nejlepším zájmu by bylo , kdyby se vzbudila a vzala nohy na ramena.

Bože já sem takovej idiot, nešetřil se Michael a opřel si hlavu o dlaždičky. Jak mě vůbec mohlo napadnout jí svlíknout a ještě jí přikrýt ? Měl sem jí vzbudit a vyhodit jí ze své ložnice. Ale copak můžu za to, že jakmile jí vidím naprosto se mi odkrví mozek ? No na to kolik mi je, by člověk řekl, že musím mít rozum. Bohužel...

Nadechl se , když vešel do pokoje a ...hluboce vydechl, když jí spatřil pořád stejně schoulenou na levé půlce postele. Fascinovaně zíral na její něžnou šíji, kde spadané vlasy odhalili dlouhý smyslný krk. Zapínání podprsenky se rozhodl naprosto ignorovat.

Zatřásl hlavou a zhasl v koupelně. Opatrně přešel k posteli a lehl si na kousek postele. Ležel na zádech s očima upřenýma do stropu. Založil si ruce pod hlavu a snažil se všechny myšlenky vytěsnit z hlavy. Po chvíli se mu to podařilo....

...................................................................................

Ne...ne ..prosím, to není možné...musíte....

Michael prudce vstal a mžoural do tmavé noci. Prudký pohyb a výkřik vedle něho ho přivedli do reality. Kate měla očividně nějaký ošklivý sen. Házela sebou ze strany na stranu, měla zaťaté pěsti a plakala.

Kate ? Katy, zlatíčko, pššt...jsem u tebe, objal ji. Všechno bude v pořádku...Jenom se ti něco ošklivého zdálo.

Ne !, vykroutila sem se mu z náruče a vyděšeně se sem na něj koukala.

Měla sem miminko. Michaelovo miminko. Bylo tak nevinné, malinké a bezbranné...a já se o něj nedokázala postarat..Oliver..

Tohle byla další krutá realita mého života, bohužel ne nějaký sen.

Oliver ? Kdo je ten Oliver Kate, prozradíš mi to konečně ?, zachmuřil se Michael  a posadil se vedle mě. Je to nějaký chlap, který ti moc ublížil viď ? , dožadoval se odpovědi.

Na sucho sem polkla a hleděla mu do očí. Neuvědomila sem si, že sem jméno našeho synka vyslovila nahlas. Neví to. A ani se to nedozví.

Nikdo.

Jak nikdo ? Chci po tobě tak moc, když chci vědět, kdo to je ? ...

Je to někdo, o kom ty nemusíš nic vědět, odpověděla sem mu ostřeji než sem měla v úmyslu.

Fajn, odsekl.

Asi...asi bych měla už jít, je dost pozdě, vzdychla sem potichu a vylezla jsem z pod deky. Na mém obnaženém těle sem okamžitě zacítila chlad noci, až sem se otřásla. Podívala sem se na sebe.Vůbec sem si neuvědomovala, že bych se svlékla. Přemýšlela jsem , co jsem  dělala před tím, než sem si lehla.

Cítila sem na sobě Michaelův pohled a vytáhla sem na sebe deku , abych se do ní zabalila. Prudce sem se k němu otočila a přimhouřenýma očima ho probodávala pohledem.

Pevně doufám, že není pravda to , co si myslím, že jsi udělal !

No..jde to to, co si myslíš , že sem udělal i neudělal, zasmál se Michael, ale v jeho očích nebyla ani špetka smíchu. Byly vážné.

Michaeli !, vyjekla sem nasupeně. 

No dobře ! Ano svlékl sem tě , ve vší počestnosti samozřejmě . Jen sem nechtěl , aby ses tu mačkala v džínách a blůze. Přísahám, že v tom nebyl žádný jiný úmysl, přiložil si ruku na srdce a usmíval se od ucha k uchu.

No...díky, vydechla jsem překvapeně.

Tak ..tak já už půjdu, s dovolením si půjčím deku a oblečení si odnesu zítra, upalovala sem co mi můj " oděv " dovolil ke dveřím.

Počkej Kate !..

Ne teď to nedělej Michaeli, šeptala sem si pro sebe potichu..

Proč si vůbec přišla ? , zeptal se jemně.

To už je jedno, nic důležitého, odpověděla sem mu rychle a vyrazila do svého pokoje. ...