133.kapitola - Nákupy a znovushledání..

 Tak už vstávej ty ospalče, zaslechla jsem Stephaniin rozesmátý hlas a to už mě tahala z postele. Co se s tebou děje ? Spíš nebvykle dlouho, vždycky si bývala ranní ptáče a byla v kanceláři mezi prvními, zamračila se Stehanie, ale na tváři jí přitom zářil úsměv. 

Opravdu ? Tak o tom nevím, plácla sem sebou zpátky do postele. Cítila sem se jak přejetá vlakem. Byla sem hrozně unavená a není divu. Poslední týden sem toho moc nenaspala. 

Střípky paměti se postupně začali vracet na své místo. Nikomu sem o tom neřekla. V noci sem měla noční můry i překrásné sny. Sny, které sem věděla, že se staly skutečností. Často se mi stávalo i přes den, že sem si někam sedla, zavřela jsem oči a slyšela hlasy. Poté se přidal i obraz.

Já s Michaelem u nich doma, ve skrýši na stromě, Marionin obrovský dům, nahrávací studio...ty kouzelné promilované noci. Chtěla sem v těch snech zůstat. Už se prostě neprobudit a žít v tom nádherném oparu lásky a přátelství.

Vzpomínky ale nabyli i hrůzného charakteru. ...Matčina smrt, Marionina zpověď, otcův alkoholismus, kletba, Michaelův otec, odloučení...

Haloo? Vnímáš mě Katy? ..

Promiň..promiň Steph a kam vlastně tak pospícháme? , optala sem se a ztěží se hrabala z postele. Pořádně se oblékni, jedeme na nákupy , vyhrkla nadšeně Stephanie.

Za pár dnů je tu štědrý den a já nemám žádné dárky a ty určitě taky ne, zamyslela se. ..No já vlastně nevím, zasmála sem se a Steph protočila panenky. Ale vždyť já vím.

.............................................................................................................................

Byla sem ráda, že jsme na nákupy vytáhly i Janet s Marion. Jsou mi tak blízké. Janet je skvělá, i když mám pocit, že mě moc nemusí. Jako bych jí něco provedla, jen si nedokážu vzpomenout co. Bude nejlepší, když se jí na to osobně zeptám. Později.

Tak holky...máme takových tašek, že nemáme šanci to unést, zasmála se Marion a s rukama plnýma igelitek s motivem Santa Clause si sedla na lavičku v obchodním centru. Musíme se vrátit do sedmi, ať můžu uložit svoje malé zvířátko. 

A to myslíš Randyho nebo vaší sladkou Trishu ? , zvedla obočí Stephanie a všichni jsme se rozesmály. Oba, dodala s další salvou smíchu Marion. 

Trisha byla roční kvítko. Baculatá holčička, s tmavýma kudrnatýma vláskama a zelenýma očima. A Randy ? S Marion vypadali jako ten nejsťastnější pár, kdykoliv se na sebe podívali, jejich láska z nich doslova vyzařovala.

Někdy sem měla ohavný pocit závisti ale na druhou stranu sem jim to moc přála. 

Zlatíčko Wayne slíbil, že pro nás přijede, nabídl se sám, jelikož moc dobře věděl, co znamená, když jdou čtyři ženský nakupovat, způsobila nám další záchvat smíchu Janet. 

Zlatíčko ? , pche namyšlený idiot, odfrkla si Steph. Ale no tak , vždyť je úplně zlatý Stephanie, co ti na něm tak vadí ? , ptala se jí Marion, ale přesvědčivé odpovědi se jí nedostalo. Všechno, vyhrkla Steph a posadila se vedle ní. 

Byla sem ráda za tento den. Po těžkých probdělých nocích jsem potřebovala trochu povzbuzení. Holky a nakupování byli skvělým lékem. 

 No panebože !...To snad ... !

Otočili jsme se za jekotem v domnění nějaké šílené Janetiny fanynky. Okamžitě sem věděla, že sem se zmýlila. Tmavé veliké oči, vlnité dlouhé vlasy, štíhlá ženská postava. Stejné oči jako má Janet, Randy i Michael. 

Musí to být...

Katie? , přiblížila se ke mě žena v tmavě modrém kostýmku. Oh...bože to je neuvěřitelné, že tě zase vidím, zalili se jí oči slzami a pevně mě objala. 

Lee?, zašeptala sem zmateně přezdívku, kterou sem jí jako prcek dala. No nééé moje drahá sestřička, se taky někde ukáže , zasmála se Janet a šla jí taky obejmout. Ráda tě vidím Janet, pověděla jí na to La Toya a obrátila se zase na mě. 

Božínku a jak se vůbec máš Kate ? Kdes ses schovávala celé ty roky ? ..

Otázky visely ve vzduchu jako mrak a Marion vyděšeně těkala očima ze Stephanie na mě. 

Věděla sem co znamená ten děs v jejích očích. Stephanie nevěděla nic z mé minulosti. Teda téměř. I na tohle sem si už dokázala vzpomenout. Jak jí to jen vysvětlím ? Odpustí mi někdy, že sem jí neřekla celou pravdu? 

Ah..nikdo nás nepředstavil, já sem Stephanie Lanczová, Kateina kamarádka a kolegyně. Těší mě Stephanie, já jsem La Toya Ja...Já vím, vyhrkla zmateně Stephanie a všichni se znovu srdečně zasmáli. 

Pojedeš s námi domů ? Michael by tě určitě rád viděl , optala se Janet a úpěnlivě hledala zvonící mobil ve své kabelce. 

Dnes opravdu nemůžu,už teď sem ve skluzu a fakt dost pospíchám, ale v týdnu se stavím, možná i na štědrý den, mám pro svého synovce a neteřinku horu dárků ! Bože určitě zas tolik vyrostli, od chvíle, kdy sem je viděla naposledy, rozplývala se. 

Byla si tam před více jak půl rokem La Toyo, vždyť my už skoro nevíme jak vypadáš, zakroutila očima Janet a přijala hovor. 

Zase přehání, mávla nad tím rukou Lee a zadívala se na mě. Dáš mi svou adresu Kate? Někdy se stavím a pořádně si popovídáme co ty na to ? ...

No...já momentálně bydlím na Neverlandu, ale jinak  moje adresa je...

Cože ? , vyjekla překvapeně. Docela jí trvalo než nabrala dech a já tušila , že se spustí lavina otázek. Marion zareagovala jako první. 

Nepospíchala si náhodou ? Řeknete si to jindy, zamlouvala to. 

Ale to mě zajímá a...

Já vím Lee, budeme mít spoustu času si popovídat, upřela sem na ní ostrý pohled, jímž sem sjela na Steph a zase zpátky na ní, aby pochopila, že má mlčet. I když už na to je asi stejně možná pozdě. La Toya sklopila oči a přimhouřeně se na mě podívala. Přešla ke mě a objala mne. Uvidíme se co nejdříve, zašeptala mi do ucha a já se usmála. 

Ráda sem vás viděla děvčata a tebe sem moc ráda poznala Steph, mrkla na ní a odkráčela ladným krokem z centra. 

Tak už je tu Wayne holky, derem se k východu směr sever , vemte všechna " zavazadla " a utíkáme, kdo bude první u auta ?....Uříceně jsme došli na čerstvý vzduch, když se před námi objevil Wayne. 

Tak ukažte holky, já vám ten mininákup poberu, jinak půjdem k autu ještě hodinu, zasmál se , když viděl každou z nás obtěžkanou taškama. 

Díky Wayne, ale nééé , že se budeš koukat dovnitř !, pohrozila mu Janet se smíchem. 

.........................................................................................................................

V autě sem ani nedutala. Seděla sem schoulená v sedačce a zamyšleně sledovala spousty světel, jenž mi ozařovali obličej ve víru ulic. Myslela sem na něj. Jak jinak. Celý den sem ho neviděla a už se mi stýská. Co se to se mnou děje ? Přece bych měla chtít být s Victorem, to on je můj přítel. 

Ne Michael. I když je to ten jediný, kterého opravdu chci. Nemůžu ho dostat z hlavy, opřela sem se o okénko a zavřela oči, aby si holky nevšimli na co myslím. 

Když jsme dojeli na Neverland, schovali jsme dárečky ze všech tašek a popřáli si dobrou noc. Zamířila jsem do svého pokoje, ale přede dveřmi sem zůstala stát. Nemůžu to přece udělat, přesvědčovala sem se. 

Nedokázala sem ale poslechnout svůj mozek a vydala se k Michaelovým dveřím. Bez zaklepání sem vešla...