131.kapitola - Záblesk ..

Domov?...

Rozhlížela sem se kolem sebe a vdechovala vůni přírody. Rozdíl mezi velkoměstem jako je Californie a tímto..skvostem zeleně byl patrný veliký rozdíl.

Tak poběž Kate, večer musíme být zpátky nebo Susan zaalarmuje Interpol , zavtipkoval Michael a já se za ním vydala k autu. Teda...pokud se tomu auto, dalo říkat. Trošku sem o tom pochybovala.

Miku? ..Jsem si jistý, že nás tahle hromada rezu někam odveze? , nadhodila sem a nadzvedla obočí, když Michaelovi zůstala klika v ruce. No...teď si tím taky nejsem tak jistý, začal se smát a já s ním.

Budeme se s tím , ale muset spokojit nic lepšího tu nemají, pokrčil rameny , oběhl auto a otevřel mi dveře , jako bychom lezli do honosné limuzíny a ne do křápu vhodného maximálně na skládku, musela sem se na něj znovu usmát. Za každých okolností se dokázal chovat galantně.

Ale neboj se, tohle auto si tu půjčuji pokaždé, když sem přijedu a prozatím nikdy nezklamalo, mrkl na mě a usmál se. Jezdíš sem často?, zeptala sem se, když jsme míjeli obrovskou ceduli " Vítá Vás městečko Gary ", zasazenou u silnice.

Jo...docela ano, když mám čas samozřejmě. Což se zas tak moc často nestává, sehl se a otočil kolečkem na palubce. Autem se rozezněl nejdříve spíše šum a pískot, ale již po chvilce se rozlehl příjemný hlas moderátora.

Zdravím všechny naše věrné posluchače, vítejte znovu v dopolední hodince s Jeffem. Dneska na téma " Vzpomínáte si ještě na svou první lásku? " . 

Volejte mi sem do studia a podělte se o vaše příběhy, není se za co stydět, vždyť první láska je vždycky krásné téma pro popovídání. A od toho jsem tu právě já a teď milý posluchači pozor. Ten nejromantičtější příběh dostane odměnu. Samozřejmě že sladkou.

Takže seberte odvahu a zavolejte ke mě do studia , možná zrovna ta vaše lovestory sebere ostatním srdce. Teď se na chvilku rozloučíme, opravdu ale jen na chviličku, aby se vám nezačalo po mě stýskat, a započneme tuto naší společnou hodinku nádherným songem.

A to bychom nebyli my , aby tu nezazněla alespoň jednou za hodinku nějaká ta písnička od našich chlapců a nebo od samotného zakladatele rádia Gary No1 Michaela.

No tak chlape , vrať se zase alespoň na okamžik domů, zazněla poslední slova moderátora, jenž do éteru pustil jemnou melodii.

Seděla sem v autě jako zařezaná a udiveně pokukovala po chechtajícím se Michaelovi. Jeff nikdy nezklame, smál se na celé kolo a přikývl na můj tichý dotaz.

Je něco Michaeli ,v čem nemáš prsty ? , zkřížila sem ruce na hrudi a rozesmála se. Zaposlouchala sem se do jemné melodie a začala sem zpívat. Se zavřenýma očima sem odzpívala I´ll be there...píseň, kterou jsem už jako dítě zbožňovala. Bože jak dlouho už jsem ji neslyšela ! Několik let...

Píseň skončila a já znovu otevřela oči a rozhlédla se z okýnka. Auto začalo zpomalovat a zabrzdilo na kraji prašné cestičky. Zadívala sem se na Michaela a chtěla se zeptat, proč jsme tu zastavili, ale slova mi uvízla v krku pod tíhou jeho pohledu. A najednou sem věděla...

Oči se mi rozšířili radostí až sem vypískla. Bože ! Miku ! Já ...já zpívala!...Tu písničku si pamatuju z dětství! Myslíš , že to znamená...že..., nemohla sem popadnout dech.

Ano, myslím na to samé Kate , usmál se, zřejmě se ti paměť vrátí co nevidět.

Jsem tak ...tak šťastná ! Objala sem ho a vyhoupla se mu do náruče. Víš, jak doktor říkal, že ...

Kate ?...

...že se mi paměť nemusí nikdy vrátit ? ...

Kate, prosím tě..

...měla sem z toho takový strach, že nebudu vědět nic...

Kate, mohla bys prosím...

...že nebudu vědět nic o sobě, o svojí minulosti ani přítomnosti...

Kate ! , slez ze mě ...

...že se nikdy nedozvím nic ze svého života, nebudu si pamatovat přátele a...

Než sem stačila cokoliv dalšího říct, ocitla sem se ve vzduchu a pak znovu zpátky v sedačce.

Michael se odpoutal a vylezl z auta. Stál tam opřený dokud sem nevylezla. Já...

Kate...tohle mi prostě nemůžeš dělat, začal. Nesmíš se na mne upnout, neměl sem tě sem vůbec vozit, nevím co sem si myslel....

Co sem udělala? , zeptala sem se nechápavě. Znovu se na mě vědoucně podíval a já si uvědomila svou troufalost.

Byla sem z toho záblesku paměti tak vyvedená z míry , že sem mu neohrabaně vylezla na klín, objímala ho jako by se nechumelilo a neuvědomovala si , že je to vlastně jen obyčejný chlap.

Chlap, který reaguje čistě mužským instinktem , když se mu žena vrtí na klíně.

Sakra...

Jo to bych řek, zamumlal Michael. Víš co, zapomeň na to a teď jdeme.

Už sem nemohla dál. Musela sem vědět pravdu.

Tak to konečně vyklop ! , zařvala sem na něj, když se vzdálil na pár metrů.

Viděla sem jak ztuhl v půlce pohybu a pomalu se otočil.

Co tím myslíš ?.., opáčil.

Stáli jsme proti sobě jako dva bojovníci, kteří soutěží o čest.

Co myslím ? Panebože Michaeli ! ..Možná bychom  mohli začít tím , troufale sem se mu zadívala na jasnou bouli na přední straně kalhot, jak je možné, že na mě takhle reaguješ ? ...

Cožpak to nevidíš ? Jsem zmatená, zoufalá  a nešťastná ! Pod tou maskou trpělivosti co jsem si nasadila na tvář , cítím přesně tohle. Cítím se jako osamělá troska , která ani neví kdo je, kdo jsou její přátelé, ke komu vlastně patří !, podívala sem se na něj se slzami v očích.

Před pár dny, když jsem se probudila a měla oči plné prachu a šrámy na těle , mě přišel zachránit muž, o kterém sem si myslela, že je ...že...

Vím co sis myslela sakra !, zařval zmučeně Michael. Měl sem o tebe děsný strach a pak...nevěděl sem jak ti mé počínání vysvětlit a netušil sem ...

Jasně, vím, že si netušil že si tě nepamatuju...že si nikoho a nic nepamatuju, vzlykla sem. Ale..políbil si mě, vhlédla sem k němu znovu..

Víš jak mi bylo, když mě hned druhý den ráno překvapil úplně jiný chlap tím, že je můj přítel a dřív než sem stačila zareagovat políbil mě též ? ..a já to nemohla nikomu říct ? Nemohla sem se nikomu svěřit, jak sem zmatená z toho, že mě jeden den líbá jeden chlap a druhý den jiný ....

A já věděla, že to s tebou ...bylo špatné...velice špatné ... a ty ? ty ses ani neobtěžoval , za mnou přijít, najít si malou chvilku, abys mi to objasnil Michaeli !

A nejhorší na tom je...nadechla sem se prudce , že sem u sebe po celou tu dobu nechtěla mít Victora , ale tebe ! , vykřikla sem a slzy se mi kouleli po tvářích.

Neustávali, protože Michael se ani nepohnul. 

Miku ? Já tě prosím...žádám tě o vysvětlení tohohle všeho, rozpřáhla sem ruce v naději.

Tak už konečně něco řekni ....