127. kapitola - Kdo jste vy? ..

Michael popoháněl Wayna , aby zvýšil na rychlosti. Nepamatoval si, kdy naposledy pocítil tak palčivou chuť strachu. V hlavě se mu přemítaly ty nejhorší možné představy.

Miku uklidni se prosímtě, Kate je přece rozumná žena určitě by se nepřibližovala k hořícím stájím, snažil se ho Wayne rozptýlit, ale hlas se mu přitom třásl.

Tak to ji vůbec neznáš Wayne ! Právě naopak, pokud byla někde poblíž s největší pravděpodobností se do toho vrhla po hlavě jen proto, aby ta nádherná zvířata ochránila. Znám ji, vzlykl a oči se mu rošířili další vlnou strachu, když naproti nim vyběhlo spousty zdivočelých koní.

K čertu !, uniklo Waynovi z úst, když se jim na dohled přiblížili stáje. Nebo spíše stále hořící trosky, což bylo vše co z nich zbylo.

Michael na nic nečekal a vyskočil z auta. Wayne ho nestačil zachytit a tak znovu zaklel a vyrazil co nejrychleji za ním, než udělá nějakou blbost.

Miku stůj!, zavolal na něho Doug z druhé strany, jenž zrovna též dorazil s přáteli od severní brány.

Jako by neslyšel volání svých přátel, běžel k hořícímu peklu co mu nohy stačili. Oči mu spočinuly na bavlněné růžovo-bílé šále, která ležela opodál. Bože, tohle nesmíš přece dopustit, zanaříkal a po tváři mu stékali slzy.

Miku !! , zaslechl křik těsně před tím, než se ozval ohlušující výbuch. Ještě si stihl zakrýt oči a sklonit se. V tu chvíli cítil jak na něj dopadlo Waynovo mohutné tělo.

Ne, ne, ne , vrtěl hlavou Michael. Nemohla tam být, prostě nemohla...Musíme tam jít..podívat se..

Wayne zakroutil hlavou a s bolestí se na něj podíval. Jestli tam Kate byla, je naprosto zřejmé, že to nemohla přežít. Je pozdě Miku...

...........................................................................................................................

Kate...moje Kate přece nemůže být...ne.., plakal neutišitelně Michael. S hlavou v dlaních klečel na zemi a měl pocit, že spolu s ní jeho život vyprchal. Chtěl být s ní...přál si zemřít...

Wayne ho tiskl k sobě a snažil se ho uklidnit. Michael se mu snažil vymanit z náruče..Miku prosímtě uklidni se, prosím...

Uklidnit? Jak se mám sakra uklidnit, když...

Vylekalo ho zaržání koně. Otočil se a v dáli spatřil Argose. Divoký hřebec ho pozoroval černýma očima, sklonil hlavu a do něčeho šťouchl. Michael z dálky sledoval jeho pohyb a vyskočil na nohy.

To něco....bylo tělo.

..........................................................................................................................

První co sem pocítila byla nesnesitelná bolest hlavy. Nemohla sem dýchat, pálili mě plíce a snad i celý vnitřek. Snažila sem se pohnout, ale nešlo to. Tělo mne nechtělo vůbec poslouchat. Cítila sem benzín a s odporem sem zavřela oči.

Kate?! Kate...miláčku ! , slyšela jsem výkřik a s námahou sem se pokusila alespoň posadit. Zamžourala sem do dálky a viděla nějakého muže, který ke mě běžel s úsměvem ,ale zároveň i strachem ve tvářích.

Černé vlnité vlasy mu čechral vítr a jeho pronikavé oči sem cítila všude po těle. Nedokázala sem říct jestli je mi to příjemné či nikoliv.

Doběhl ke mě, klekl si na kolena a snažil se popadnout dech.  Lásko moje , hladil mě dlaněmi po obličeji a zjišťoval jestli nemám nějaká zranění. Nebo alespoň to tak vypadalo. Dlaněmi mi přejížděl po těle a mě se snad dýchalo ještě hůře než před tím.

Vůbec si nedokážeš představit jaký sem měl o tebe strach ! Tohle už mi víckrát nedělej lásko..Bolí tě hlava? Máš tu ošklivou ránu drahoušku, musíme ihned k doktorovi.

Až nyní sem pocítila něco teplého na tváři. Sáhla sem si rukou na čelo a zadívala se na svou dlaň. Byla od krve. Dotyčný mi utíral čelo i tváře kapesníkem, jenž vylovil z kapsy u kalhot.

Myslel sem..že sem tě už nadobro ztratil broučku, stékali mu po hezkém obličeji slzy a já mu je stírala. Snad instinkt? ...Jsi v pořádku, opravdu? , ptal se mě a v jeho hlubokých tmavých očích byl stále vidět strach.

Ano..ano myslím, že jsem. Určitě, ujistila sem ho nakonec a snažila se od něho poposednout dál.

Díkybohu, usmál se a než sem stačila cokoliv jiného říct, přitáhl si mě do své náruče a políbil mě. Vyděšeně sem se od něj snažila odpoutat, ale nakonec jsem podlehla vlhkým něžným polibkům muže, kterého sem viděla poprvé v životě.

Věděla sem, že se stalo něco hrozného. Tento krásný člověk je možná mým manželem, přítelem či snoubencem. Nevím. Přece by mě jinak tak důvěrně neoslovoval.

Nedokázala sem si vzpomenout co se stalo. Proč sem tu. Špinavá, v roztrhaném oblečení a v náručí muže, který se strachem třese, jelikož má o mne strach.

Nejistě sem mu opětovala polibky a doufala, že tím možná probudím svoji část mozku, která momentálně spala, opět k životu. Z něžných radostných polibků se pomalu stávalo intenzivní líbání. Objala jsem ho kolem krku a přitiskla se k němu blíže.

Ale no tak vy hrdličky !, zasmál se někdo hlubokým hlasem až sem odskočila. Skláněl se nad námi chlap jako hora , ale díky jeho úsměvu serm pochopila , že je to nějaký přítel.

Jsem nesmírně šťastný , že si v pořádku Kate, usmál se na mě znovu, sehl se a taky mne objal. Je zázrak , že si z toho vyšla téměř bez škrábnutí, ukázal na doutnající přístřeší v dáli. Takže sem jmenuji Kate. To je jediné co v tuhle chvíli vím.

Zadívala sem se směrem co ukazoval a vytřeštila sem oči. Takže sem byla hodně blízko smrti. Co...co se stalo?., zeptala sem se tiše.

Někdo otrávil spousty mých zvířat, polil benzínem stáj s koňmi a zapálil ji. Naštěstí si úplně v pořádku miláčku, usmál se na mě muž s havraními vlasy a znovu přitiskl své hebké rty na mé. Zavřela jsem oči a užívala si znovu ten pocit.

Zachránila si snad všechny koně, jak se ti podařilo se odtamtud dostat? Já...já..nevím, těkala sem očima z jednoho na druhého. Opravdu sem to nevěděla.

Zdravím Katherine, objevil se další muž a sundal si svůj klobouk. Jsem rád, že jste se nijak nezranila.

Nevidíš Wayne, že je stále v šoku? Teď po Kate přece nemůžeme chtít nějaké vysvětlování. Jediné co teď potřebuje je lékař. Vyrážíme do nemocnice . Hned, vzal mě za ruku muž, jenž mi svými polibky, alespoň trochu naznačil, že je mi více než blízký. 

Počkejte !, zatáhla sem ho zpět na zem a on se na mě zmateně podíval. Musela sem s pravdou ven.

Nemůžu vám odpovědět, protože...protože nevím co se stalo, jak sem se odtamtud dostala, nevím nic. Já..zadívala sem se mu do tmavých očí a hledala něco povědomého...

Já ani nevím , kdo jste vy ....