118. kapitola - Waynův příběh..

Připadalo mi, že jedeme už celou věčnost. Dívala sem se tmavým okýnkem ven a sledovala ubíhající krajinu. Nevnímala sem okolí. Klidnou přírodu pomalu začala nahrazovat auta, honosné vily a ruch společnosti.

S těžkým srdcem sem si uvědomila, že se mi po tomhle vůbec nestýská. Ten každodenní schon, práce a stres není pro život nic moc dobrého. Na Neverlandu je božský klid. Tedy jak se to vezme, uvědomila jsem si s úsměvem na tváři, když sem si uvědomila kolik tam vlastně každý den pobíhá dětí.

Opatrně sem si sundala sluneční brýle, když jsme zastavili před starobylou, vysokou budovou. Wayn vystoupil z auta jako první a otevřel mi dveře.

Opatrně , ale rychle běžte do budovy, přikázal mi a pobídl mě vpřed.

Než sem se snažila zeptat proč, oslnil mě lesk několika fotoaparátů. Běž Kate, zaslechla jsem Michaela těsně za sebou. V popředí u mě se držel Wayn a snažil se udržet Michaelovi vášnivé fanoušky i paparrazzi na uzdě.

Milujeme tě Michaeli !! , ozývalo se ze všech stran a já měla oči neustále slepené blesky otravných fotografů.

Já vás také !, odpovídal jim neustále usmívající se Michael.

Když se mi podařilo znovu otevřít oči, spatřila sem pohled ďábla...Z povzdálí na mě upíral oči vysoký, štíhlý člověk a já si byla téměř stoprocentně jistá, že je to tentýž, kterého jsme potkaly v nemocnici.

Wayn nejspíš zpozoroval můj vyděšený pohled směřujíc někam do povzdálí, jelikož se podíval za sebe. Nikoho ale už vidět nemohl, jelikož ta osoba zmizela.

S úlevným povzdechem jsme konečně vpadli do budovy.

Panebože , ani mi neříkej, že takhle vypadá každá tvoje cesta do studia, obrátila se na na Michaela uřícená Stephanie.

No...už to tak je, usmál se jemně Michael a pokrčil rameny. Mí fanoušci jsou nejúžasnější lidé na světě. A já je miluji z celého srdce, řekl upřímně.

Jo oni tebe taky Miku, ale uvědom si, že ne každý tě miluje. Dokázal to před třemi lety a neříkej , že si na to zapomněl , díval se na něj nabručeně Wayn.

Nezačínej s tím zase Wayne, nechci o tom mluvit, změnil se radostný výraz v Mikově tváři a pomalu kráčel k dřevěným vyřezávaným dveřím a bez zaklepání vešel dovnitř.

Vrtalo mi to hlavou po celou dobu Michaelových zkoušek. Stephanie k mému překvapení také nic nevěděla. Seděli jsme zadumaně za mixážním stolem a sledovali práci všech těch lidí kolem.

Všimla sem si rozložité postavy vzadu v místnosti, která upřeně pozorovala Michaela.

Z Wayna jsem měla smíšené pocity. Nepadli jsme si do noty hned od počátku, vlastně k tomu ani nebyl čas si nějak popovídat. Ale byla jsem mu vděčná, že tu je. Že chrání Michaela stůj co stůj. Není to jen gorila která ho má hlídat...je to hlavně přítel. Jak snadné bylo vycítit z jejich chování jak moc jsou si blízcí.

Stephanie nadšeně poslouchala Michaelův hlas a o něčem se radila s dalšími lidmi uvnitř. Přesunula sem se na židli vedle Wayna , ale dál sem mlčela. Nevěděla jsem , jak se zeptat. Vlastně sem ani nevěděla, jestli to chci vědět....

.............................................................................................................................................................

Tehdy mě neposlechl. Udělal to poprvé a naposled....Cože? , trhla jsem sebou při zvuku Waynova hlasu. 

Wayn se podíval na mě a pak svůj zrak opět upřel na Michaela, který momentálně dolaďoval poslední tóny nové písně s obrovskými sluchátky na uších. Z jeho studeného postoje sem měla pocit, že nevěří nikomu. Asi na to měl důvod.

Stalo se to před třemi lety při druhé části Tour. Tehdy už jsme měli za sebou několik koncertů a po několika dnech jsme se vydali také do Mexica, kde se měli uskutečnit dva koncerty.

Michael rád chodí ven mezi fanoušky, ale vůbec si neuvědomuje co vše se může stát. Pořád jsem mu opakoval, že se chová jako malé dítě ale pokaždé nad tím mávl rukou. Víš, on je úžasnej člověk, ale občas mi tak pije krev, že bych ho nejraději snad uškrtil, zavrtěl hlavou nespouštějíc zrak z Michaela.

Moc jsme se tam tenkrát pohádali, když se Michael zastavil u fanoušků a ti se na něj vrhli. Vůbec nechápe, že já ho tak nemůžu ochránit. Ale kámen úrazu mezi námi bylo, když nemínil splnit mou prosbu.

Vždycky sem mu říkal, apeloval, prosil ! ... ať vždy nosí neprůstřelnou vestu , když jde ven. Myslíš , že mě poslechl? ...Že jí třeba dnes na sobě má? ..Kašle na mě, kašle na svůj život a já mám strach , že až ten člověk zaútočí podruhé, cíl nemine.

Když jsme se tehdy pohádali, zavřel se ju sebe v pokoji jen co jsme dorazili do hotelu. Byl sem dost unavený a šel si lehnout. Obvykle mívám velmi slabý spánek, ale tehdy sem úplně odpadl. Turné mi dávalo pořádně zabrat.

Po probuzení sem zjistil, že Michael nejenže není ve svém pokoji, on nebyl ani v hotelu. Aniž by mi cokoliv řekl, jel do toho největšího hračkářství v Mexicu, aby nakoupil nějaké ty dary do dětských domovů a nemocnic.

Měl sem vědět, že těm tupounům, které hlídali Michaelův pokoj se nedá věřit. Nakázal sem jim, aby mi ihned ohlásili jakmile by se Michael byť jen pohl  z místnosti. Neudělali to samozřejmě. A taky to podle toho dopadlo.

Dorazil sem tam právě ve chvíli, kdy se ozvalo několik výstřelů. Bylo něco příšerného slyšet ten nezaměnitelný řinkot rozbitého skla, řev a povely mých ostatních kolegů. Snažil sem se dostat k Michaelovi, ale neviděl sem ho. Nevěděl sem ani, jestli ještě vůbec žije.

Už to nechci zažít podruhé. Nikdy sem necítil takovou bezmoc jako tehdy,  přeskočil mu hlas a já snad poprvé v jeho tváři viděla emoce. Oči se mu třpytily slzami, aniž by spustil zrak ze svého přítele.

Trvalo snad věčnost, než sem ho našel mezi střepy a jinými rozbitými věcmi. Zvedl sem ho ze země a zadíval se do jeho bílé vyděšené tváře. Věděl sem, že bych ho měl za to pořádně seřvat, ale tehdy sem byl tak šťastný, že to přežil,  že sem ho objal a dal mu několik dní na to, aby se uklidnil.

Po několika dnech sem ho vtáhl do pokoje a zamkl. Doslova sem ho seřval jako nějakého malého spratka z ulice a trvalo mi docela dlouho než sem všechno ze sebe dostal. Tu zlobu, bolest a vztek. Vztek nad tím, že sem neměl vůbec ponětí ...proč !?...

Do dnes netuším kdo zatím stál, ale musel to být někdo , kdo Michaela z duše nenávidí. Myslím, že by to mohla být pomsta.

Tisk se nic nedozvěděl. Michael všem velmi štědře zaplatil za přísné mlčení.

Musím se vám s něčím přiznat Katherine. Tehdy...tehdy sem si myslel, že jste to klidně mohla být vy. Akorát sem nechápal důvod, proč byste to dělala. Neměla jste proč to dělat. Takže sem to po chvíli ihned zavrhl.

Nedostávalo se mi dechu ani řeči. Vyslechla jsem si doslova šílený příběh o střelbě v hračkářství , která jisto jistě měla za úkol Michaela zneškodnit až po Waynovo přiznání.

Panebože...Vy ...vy jste mě podezíral z pokusu zavraždit Michaela? ,  vyslovovala sem každou hlásku pomalu, jelikož se mi třásl hlas bolestí.

Pochopte mě Kate, vy jste byla v tu chvíli také podezřelá. Každý byl podezřelý. Nikomu sem nemohl plně důvěřovat, nedokážete si představit tu bezmoc nad tím, když nevíte kam se hnout. Nevěděl sem , kde začít pátrat.

Ale dokážu, chápu vás Wayne, musel jste mít hrozný strach , pokývla jsem a sevřela mu dlaň. Děkuju za to, že ho chráníte zrovna vy. Nemohl by si přát lepšího ochránce a přítele jako jste vy, vysekla sem mu poklonu přímo od srdce.

Wayna to jistě potěšilo, jelikož se na mě zářivě usmál. Tomu moc dlouho nevydrželo a zadíval se do země.

Ale asi mě zabije až zjistí co sem mu zamlčel. A vy taky, koukl se znovu na Mika a zase do země.

Wayne !, řekněte mi co se děje, pobídla jsem ho s prosbou.

Já...já si vás tehdy musel prověřit Kate. Mám konexe na to, abych zjistil, kde přesně jste v tu dobu byla. Měla jste plně neprůstřelné alibi, jelikož jste v tu dobu byla na návštěvě u své přítelkyně Livie, sklopil znovu oči a já měla chuť ho praštit.

Takže...vy víte už 3 roky , kde se nacházím? Znáte Livii? Co všechno o mě vlastně víte ? ....

Všechno Kate...Začal odříkávat můj život, věděl věci, které se dali těžko zjistit a já měla strach z toho , co jeho " vím všechno " vlastně obnáší ...

Ví o Oliverovi? Jestli ano, už dávno to mohl přece Michaelovi říct, jelikož už nemohl tušit, že Oliver zemřel...nebo snad ví i tohle? ...

Měla jsem hlavu jako pátrací balon a prudce se zvedla. Stačí. Dost Wayne, prosím, přiložila sem si ruce na spánky. Odpusť te mi to Kate prosím, neměl sem jinou možnost, omlouval se Wayne, jehož tvář nabírala krvavou barvu.

To je v pořádku, ujistila sem ho, ale uvnitř mě všechno křičelo. Potřebuji si vyčistit hlavu, můžete pro mě něco udělat? ... Jistě, přikývl.

Než sejdu dolů, zařiďte , aby tam na mě čekal šofér, musím si jen něco zařídit v práci.

Jistě to nebude problém Katherine, znovu přikývl Wayne a ihned vzal do ruky telefon. Vzala jsem si malou kabelku a odešla z místnosti ven.

Když sem vyšla na chodbu , konečně sem se z hluboka nadechla. Michaela se pokusili zabít ! Wayne o mě všechno ví ! ...Bylo mi hrozně a já jediné co sem v tu chvíli potřebovala byla moje kancelář a pořádné kafe...