115. kapitola - Lekce plavání..

Pusť mě ! ...Miku! ...Sakra...au..

Přestaň sebou šít Catherine ! , zavrčel a plácl jí přes zadek. Usmál se, když znovu začala nadávat.

Michaeli myslím to vážně ! Ihned mě pusť na zem!, nadávala sem, seč mi dech stačil a kopala sem jak sem mohla. Michaeli!!.., zkusila sem to naposled, ale když mě stále pevně držel , vzdala sem to.

Otevřel dveře mého pokoje a já konečně volně seskočila dolů. Cožpak si zešílel? , vrhla jsem se na něj a začala do něj bušit zaťatými pěstmi. Co si teď o tom všichni pomyslí?? Ty si se musel naprosto zbláznit!, vyčítala sem mu jeho nepochopitelnou ztrátu sebeovládání.

Přestaň!, chytl jí za drobné pěsti a zadíval se na její kypré tělo natěsnané v obepínající látce. Tím jak se hýbala ho připravovala o rozum. Z jejích křivek by se člověk zbláznil, zasténal. Neuvědomuje si, že v " tomhle " je jí všechno vidět? ...

Dlužíš mi vysvětlení Michaeli. A omluvu. Hned!, poručila, když ustoupil.

Já? Já ti dlužím vysvětlení? ...Producíruješ se přede všemi nahá po stole a teď žádáš ode mě vysvětlení? To nemyslíš vážně Catherine!

Ale ano to myslím vážně! A aby bylo jasno, neproducírovala sem se , ale tancovala a to je veliký rozdíl. A pokud sis nevšiml byly jsme tam pouze samé holky! Neměl si žádné právo mi tohle udělat Miku! Proč? , zadívala sem se mu do očí, které se hned v okamžiku zabořili do podlahy.

Naštval mě, že mi nemínil ani odpovědět a otočil se ke dveřím.

Miku? ....

Promiň máš pravdu !..Neovládl sem se, tos chtěla slyšet? Nejsem tak dokonalý, jak o mě někdy ostatní hovoří. Nikdo takový není. A já mám i city, víš? , rozkřičel se , práskl dveřmi a odešel.

Tohle nebylo zrovna to , co sem toužila slyšet. Vědomí, že i pro něj je toto období složité, mě bolelo. Tušila sem, že jeho na mě srdce nikdy nezapomělo. Na nás.

Nevěděla jsem jestli mě to má těšit nebo být na něj naštvaná, že mi to tak stěžuje. ....

...................................................................................................................

 Bylo už pozdě k ránu , když sem se procházel zahradou. Všude klid jen zpěv královny noci zněl krajem. Miloval sem tyto noční procházky. Často sem je praktikoval, jindy na to ani nebyl čas.

Právě jsem přemýšlel o Kate, když v tom mě něco vyrušilo. Nebyl sem sám.

Ahoj , mohu se přidat? ...

Ah..Stephanie? Ale...ale jistě , zamrkal sem překvapeně, když se přede mnou zjevila její útlá postava zahalená v tmavém kabátě.

Asi sem tě trochu polekala , promiň, sklopila stydlivě oči a znovu je zvedla.

Polekala? Spíše vyděsila, zasmál sem se a natáhl k ní ruce. Co tu vůbec děláš? Je strašná zima, jsi úplně promrzlá, zíral sem na její chvějící se rty a přitáhl si jí k sobě.

Díky, zašeptala a zavrtala se do mé náruče ještě hlouběji. Nemohla sem spát, tak sem sešla dolů a z okna kuchyně sem tě zahlédla procházet se . Doufám, že ti nevadí, že sem tě vyrušila. Klidně můžu jít a ....

Nechoď, vykřikl sem v návalu potřeby. Nechci být sám, zašeptal sem jí do vlasů a pohladil jí po zádech. Víš co? Mám nápad! Co bys řekla na noční koupel v bazéně? , navrhl jsem s úsměvem. Alespoň se pořádně zahřejeme, jelikož mě není o moc větší teplo než tobě, navrhl jsem.

A víš , že je to báječný nápad? , usmála se a vzala mě za ruku. Společně jsme odešli zpět do domu. Byl sem překvapený ale rád, že se vůbec neptala na ten " incident " s Kate, dnes večer.

Tak si utíkej vzít plavky, já to tu zatím připravím, pobídl sem jí a opětoval jí úsměv, když utíkala po schodech.

Svlékl sem se a ponořil se do vlažné vody. Bylo to jako balzám pro mou rozbolavěnou duši. Uplaval sem několik temp, když sem cítil, že se za mnou zčeřila voda.

Stephanie se křečovitě držela zábradlí a opatrně postupovala do vody. Steph? , šel sem k ní opatrně , abych ji nevyděsil, jelikož vypadala, že by nejraději utekla. Dál křečovitě svírala madla a odmítala se dál hnout.

Já....Miku sem tak hloupá!, začala. Když si navrhl, že se půjdeme ohřát do bazénu, byla sem tak dezorientovaná zimou , že sem vůbec nepřemýšlela. Já...já neumím plavat, vzlykla..

Ah tak . Tak já tě to naučím, na tom není vůbec nic těžkého Steph, natáhl sem k ní ruku a čekal, jestli ji přijme. Rychle se mě chytla a skočila ke mě. Ta voda tě nesežere, smál sem se , ale strach v jejích očích mě donutil znovu nasadit vážnou tvář.

Když sem byla malá byla jsem se strýčkem a jeho přítelkyní u nějakého jezera. Nedávali na mě pozor a já se málem utopila. Pamatuju si, že jsem skočila za malým nafukovacím míčem, ten mi ale vyklouzl a já nestačila na dno. Byla sem několik minut střídavě nad vodou i pod ní, bylo to strašné, rozplakala se a já se kál za to, jaký sem idiot.

 Promiň mi to, chápu, že od té doby se vody děsíš. Ale víš co? Spolu to zvládnem, mrkl sem na ní a sledoval jak se jí na tváři znovu rozlil úsměv.

Stephanie byla šikovná a velmi pilná žačka. Naučil sem jí jak ovládat vlastní tělo na vodě a donutit ho , aby ono samo bylo pánem. Trvalo nám to tak hodinku a úžasně jsme se u toho vyblbly. Bylo to skvělé. Ona byla skvělá...

 Miku? Díky, jsi úžasný víš to? , zvedla ke mě své krásné modré oči a prohlížela si mě jako nějaký svatý obrázek. Neměl sem jí to za zlé, jen mě to trošku znervózňovalo.To určitě nejsem, nesmíš věřit povídačkám, zasmál sem se. Ale TOHLE není žádná povídačka, rozhodila rukama. Tohle jsi ty. My, zkousla si ret a zastrčila mi neposlušný pramínek za ucho.

Věděl sem k čemu se mezi námi námi schyluje. Chtěl sem to zastavit? Ne. Co když zrovna právě Stephanie je ta, která je mi předurčená. Ta se kterou budu šťastný a která se postará jak o mě tak i o mé děti?...

Pocítil sem její hebké rty na svých a poddal se jejím plachým polibkům. Tiskla se ke mě a pažemi mi objímala krk. Bylo to tak příjemné, že mé ruce samovolně jezdili po jejích ladných křivkách. Nakonec sem jí vjel rukama do vlasů a polibek prohloubil. Byla něžná a plaše mi odpovídala. Byl sem za to opravdu rád....

........................................................................................................

 Ach jo!, plácla sem rukou do polštáře a ležíc na břichu sem se pod něj snažila zavrtat hlavu. Nemohla sem za boha usnout. Po pár minutách sem to vzdala a rezignovaně si oblékla župan. Honila mě mlsná, takže sem si nazula pantofle a vydala se směr kuchyň.

Zrovna sem přemítala jestli si dám spíše čokoládový puding nebo želatínový dort, když mě přepadla nutkavá představa se jít podívat k bazénu. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že sem tam určitě něco zapomněla, když sem se tam včera koupala s dětmi.

Změnila sem tedy směr a vydala se na ono místo. To co sem tam, ale opravdu našla mi vyrazilo dech....