Laneey | 111. kapitola - Victorův příjezd..

Co...cože?, zhrozila jsem se, že by mi mohla číst myšlenky. S přivřenýma očima mě sledovala, jako by na něco čekala. Ale na co proboha?...

Kate,poslouchej mě...Už tě znám několik let a poznám, když tě něco trápí. Jsi myšlenkama úplně někde jinde, vždyť mě vůbec neposloucháš, pohladila mě po vlasech a snažila se mi nadzvednout bradu, aby se mi mohla podívat do očí, jenž sem měla stále skloněné. 

Nic mi není Stephanie, nehledej v tom nic víc než únavu, zamluvila sem to. Tak..tak říkáš , že jste si to užili? , zeptala jsem se opatrně a připravila se.

Steph se na mě ještě jednou podívala a s povzdechem mi odpověděla. Divadelní představení bylo famózní Kate! Měla bys vidět všechny ty herce jak hrály své postavy, tak opravdově...bylo to neuvěřitelné. A Michael je neodolatelný, zkousla si ret a protočila panenky. Je tak sladkej , zasnila se , nemůžu uvěřit, že bydlím na jeho ranči.

Myslím, že se mu líbím. Kate, bože vždyť já nevím co mám dělat!, vykřikla a zakryla si své růžovějící se líce. Mám pocit jako bych byla nějaká poblázněná puberťačka a za to může jedinej dokonalej chlap na týhle planetě, řekla nadřazeně a mrkla na mě.

A to je mi 29  propánakrále! , zasmála se a vyskočila z postele.

Ale víš co? Necháme to na příště, máš úplně skleněné oči a rozpálené tváře, pohladila mě po tváři. Snad poprvé v životě sem si přála , aby odešla a nechala mě být. Nechtěla sem vidět její rozzářené oči, když mluvila o Michaelovi. Bolelo to...

Krásně se vyspi Kate, a pamatuj, že když by tě cokoliv trápilo, sem tu pro tebe. Prosím, zadívala se na mě znovu zvláštním pohledem a já jen přikývla.

Jakmile se zavřeli dveře, dovolila jsem svým pocitům vyjít ven. Korálky slz mi stékaly z očí na polštář a se snažila usnout, abych zahnala kruté poznání...

...........................................................................................................................................................

Venku začala být opravdu dosti zima a sychravé ubrečené počasí tomu moc nepřidávalo. Nedalo se dělat nic jiného než být doma zavřeni a odsouzeni téměř k nic nedělání. Nudila mě melancholie posledních dnů. Pomáhala jsem Susan v kuchyni i co se úklidu v domě týče, pracovala jsem ...To bylo potřeba.

Firma klape skvěle, ale když se o ní majitel nestará mohlo by to dopadnout zle. Za těch několik týdnů co jsem tu , jsem na práci neměla ani pomyšlení. Už se po mě sháněli mí drazí kolegové.

Hlavně Ryan byl u vytržení z toho, když sem mu zavolala. Byl překvapený, že mu vůbec volám. Moc času na rozhovor jsme ale neměli. Jeho ženu Lisbeth právě odvezli na porodní sál a on tam samozřejmě nemohl chybět. 

Napsala jsem pár důležitých pracovních e-mailů a zaklapla laptop.

Nejraději sem trávila čas s Princem a Paris. Jsou to taková sluníčka, že člověk v jejich přítomnosti okamžitě zapomene na jakékoliv problémy. Ani vzpomínky na Olivera mi už nezpůsobovaly takové záchvaty viny a bolestného breku. Myslela jsem na něj s láskou a vzpomínala na všechny nádherné chvíle strávené s tímto uzlíčkem lásky v náručí.

Michaelovi i Steph jsem se vyhýbala. Byly stále spolu. Jakmile přestalo pršet a vysvitlo slunko, vyrazili na procházku po ranči nebo se jeli někam najíst. Lepší je bylo ignorovat...

O pár dnů později...

Chybělas mi Kate, zašeptal Victor a já se schoulila do jeho medvědí náruče. Přijel časně ráno a já netrpělivě vyčkávala u brány, kdy se objeví jeho černý mercedes. Volal mi hodinku předtím než dorazil.

Měla jsem tedy čas na každodení ranní hygienu, oblékla jsem se do semišových béžových kalhot a fialového pleteného svetru, který sem dostala od Livie k loňským Vánocům. Sčesala sem si vlasy do úhledného culíku a na rty jsem nanesla trochu barvy v podobě lesku.

Taky si mi moc chyběl Victore, zabořila jsem mu tvář do hrudi, zatímco mě hladil po zádech. Tohle bylo přesně to co sem tolik postrádala. Jeho teplá něžná náruč a pohlazení. Chyběl mi přítel, jímž mi opravdu byl.

Jak je ti zlatíčko? ..Když mi Michael volal co se stalo, hrozně sem se vyděsil, takové věci mi nesmíš dělat Kate, řekl a hlas mu přeskakoval. Snažil sem se přijet co nejdřív, ale nešlo to. To nic nebylo Victore, jen únava, ubezpečila sem ho.

Ten případ se protáhl a ještě bude trvat, zaklel naštvaně. Určitě to nebyla má poslední cesta tam, ale nejraději bych tam už nejel. Tý ježibabě bych zakroutil krkem.

Pojď mi o tom něco říct dovnitř Viki, jestli sis nevšiml tak znovu začalo nehorázně pršet, vzhlédla jsem nahoru a zasmála se. To víš Kate, ani sem to nepostřehl, když tě mám u sebe, vzal mě za ruku a společně jsme vešli do domu.

Uvařila jsem nám ranní kávu a připravila snídani. Ta ženská chce oškubat mého klienta a já jí to nedovolím, rozhazoval rukama Victor. Jakto? , zeptala jsem se zvědavě.

Rozvodové řízení, vyhrknul Victor. A né ledajaké. Přestav si jak musí vypadat pár, jež tvoří 22-cetiletá štíhlá blondýnka a 86-letý stařec? Samozřejmě nejen stařec. Pohádkově bohatý stařec. Miliardář.

Zažádala o rozvod a důvod uvedla ten, že její manžel má několik milenek a tím porušil svou přísahu manželského slibu. Chce po něm jako odškodné 250 miliónů dolarů !

Tak třeba ho milovala?, špitla sem a říkala sem si, že takový lidé snad nemůžou žít. To těžko Kate, přesvědčoval mě Victor. Je to hyena a starého Randolpha si vzala jen kvůli miliardám. Myslíš si, že by takhle starý muž mohl mít milenku? V jeho věku těžko...

Vítám tě zpět můj drahý příteli, rozezněl se jídelnou sytý jemný hlas. Mráz mi přeběhl po zádech a já cítila jeho pohled.

Miku!, vykřikl Victor a zvedl se , aby Michaela objal. Pojď posnídat s námi, pobídl ho Victor, když přešli ke stolku.

Nevím jestli by to Kate nevadilo, cítila jsem otázku v jeho hlase a podívala se na něj. Chyba. Jeho naléhavý pohled byl jako kyselina na moje už dost sklíčené srdce. Rychle jsem sklopila hlavu a přikývla. Nechápu tvou reakci Michaeli, samozřejmě, že nevadí, přemohla jsem se k odpovědi.

Když si oba muži sedli na pohovku, všimla jsem si Victorova zadumaného výrazu. Stalo se mezi vámi něco? ..

Ne !, vyhrkly jsme s Michaelem naráz. Muselo to vypadat opravdu .......zajímavě.

Nic se neděje Victore, ujišťovala jsem ho. Na důkaz mých slov jsem se k němu přivinula a přikryla jeho rty svými. Victor vypadal překvapeně, ale polibek mi opětoval. Naštěstí. Potřebovala sem Michaelovi dokázat, že sem se přes naší " chybu " přenesla. 

I já si potřebovala něco dokázat. Jenže né všechny věci se vyvíjejí tak, jak bychom si přáli...