91.kapitola - Těžké rozhodnutí..

Michael opatrně sešplhal dolů, druhou stranou obrovitánského stromu, aby ho dotyčný nezahlédl. Přece jen, může být klidně ozbrojený. A co pak s tím zmůže? Vůbec nic, když je v pouhém pyžamu a nemá čím by se ubránil. Možná, už teď moc riskuje. Ale musí přece zjistit, kdo se mu potuluje na ranči pozdě v noci.

Podíval se zvědavě na hodinky. Bylo půl jedné ráno. Vykulil oči, jelikož si vůbec neuvědomil, kdy vůbec vyšel z pokoje a jak dlouho už tu sedí. Měl by se jít prospat, ale teď musí vyřešit tohoto vetřelce. Teď už se mu nepodaří zmizet . Určitě by si ho dotyčný všiml. Vzpoměl si na Waynova slova. " Nikdy se neobracej zády, když nevíš kdo za tebou stojí ".

Wayne vždy dbal na jeho bezpečí, jako by to byl jeho vlastní bratr. A vlastně se za tu dobu, co ho Wayne ochraňuje, bratry staly. Nezáleží na tom, že nás nedělí pokrevní pouto. Vždycky jsme cítili, že naše přátelství je vyjímečné. Když tehdy Wayne přišel na " konkurz" hned sem věděl, že tohle je člověk, kterého chci mít u sebe.

Šlechetný, s dobrým srdcem, upřímný odvážný a trochu inpulsivní. Ale hlavně, to je výborný přítel, který by mě nikdy nezradil. Tím jsem si naprosto jistý. Vím, že nemá rodinu. O jeho životě vím ledacos, neměl to vůbec lehké. Jednou, když jsme večer seděli u krbu a hráli si s dětmi mi řekl : Michaeli, vy jste moje pravá rodina. Bylo to tak upřímné a čisté, že jsme ten večer měli oba v očích slzy.

Od té trapné chvilky, když nás našel s Kate u mě v pokoji se neobjevil. Mrzelo mě to, právě v tuhle dobu jsem nejvíc potřeboval přítele. Ne bodyguarda. Ale kde je mu v tuhle dobu konec, to netuším. Vím jistě, že ve svém pokoji není. Bylo na něm vidět, už na té oslavě, že Kate mu není při chuti. Házel na ní zlé pohledy, pokaždé, když se podívala mým směrem.

Není se čemu divit. O mé minulosti toho ví víc, než moji vlastní sourozenci. Ale Kate tu teď bude nějaký čas žít, a on se s tím musí smířit ať už se mu to nelíbí sebevíc. A já též....

Michael zavrtěl hlavou, jako by chtěl vyhnat nechtěné myšlenky a pomalu se přibližoval ke schoulené postavě, u níž nebyl schopen v té tmě poznat, zda-li je to muž či žena.

...........................................................................................................................

Déšť stále neustával, ba naopak. Byl vydatnější, než předtím. Objala jsem si kolena,a schoulená jsem se opírala o kmen. Chtěla jsem se zvednout a jít zpátky do domu, ale zmrzlé nohy mi to nedovolili. Nebyla jsem si ani jistá, jestli bych našla cestu. Měla jsem zůstat v bezpečí a tepla pokoje, a nevydávat se na žádnou noční procházku.

Ale cožpak sem mohla znovu spát? Já nemám sílu na ten sen, který mě pronásleduje celé ty roky. Stále jsem měla před očima Michalova ústa, oči a štíhlé tělo. Živě jsem na svém těle cítila jeho doteky a polibky, a těch osmnáct ztracených let, jako když nikdy neproběhlo. Ve snech sem se vracela do svého mládí. Psychicky tohle zvládat prostě nedokážu.

V každém takovém snu to dopadlo stejně. Tedy vášnivým milováním. S hlavou v dlaních se mi spustili slzy. Já už prostě nemůžu. Zkoušela jsem i různé terapie a dokonce navštívila psychologa. Absolutně nic nepomáhalo a možná právě proto, jsem Michaela nikdy nedokázala dostat ze srdce. Natož se milovat s někým jiným. To už vůbec ne.

Ale já to dokážu. Musím... kvůli Victorovi. Už konečně musím zapomenout.

Z mého přemýšlení mě vytrhl podezřelý zvuk. Nevím k čemu bych ho přirovnala. Ale cítila jsem, že tu nejsem sama. Tělo jsem měla ztuhlé strachy a pomalu se loučila se životem. Přece jen v dnešním světě se může stát cokoliv. Já hlupák si vyšla na noční procházku rájem, aniž bych si uvědomila, že jsem stále v Americe.

A zrovna tohle místo, nemůže být takhle pozdě v noci příliš bezpečné. Někdo mě mohl pronásledovat a teď čeká jen na správnou chvíli, aby mě zabil. Instinktivně jsem se vyškrábala na nohy, když se předemnou zjevila temná postava. Dotyčný nic neříkal, a já jen čekala na jeho pohyb. V ruce jsem svírala klacek, jenž předtím ležel na zemi vedle mě a doufala, že mi nezbývá jen pár minut života. Ale co když má zbraň?...

Postavila jsem se z bradou hrdě vztyčenou a čekala na první úder...

.............................................................................................................................................

Michael se co nejblíže přiblížil ke schoulené postavě, podle jejíž drobnosti, by to spíše tipoval na ženu. Stále ale pro případ bezpečnosti, zůstal zahalen ve tmě, aby neměl dotyčný navrch. Při rychlém pohybu, když se daná osoba vymrštila na nohy, vruce svírajíc klacek, ustoupil krok vzad.

Byla to žena, jeho instinkt byl správný. Štíhlá, s tmavými rozpuštěnými kadeřemi na ramena, menšího vzrůstu. Nemohl se mýlit. Zadíval se do jiskřících strachem podbarvených očí a zalapal překvapeně po dechu.

Panebože co tu dělá takhle pozdě v noci? Je snad náměsíčná?...

Kate? , zašeptal potichu, aby jí ještě více nevyděsil a udělal pár kroků směrem k ní. Jen hvězdy jim zářili natolik, aby se mohli spatřit.

Kate s hlasitým oddychem odhodila klacek a rozeběhla se k němu. Objala ho tak prudce, že stačilo opravdu málo a žuchli by spolu do mokré trávy. Cítil, její horké slzy a chvějící se tělo. Musela mít obrovský strach, uvědomoval si Michael zatímco jí hladil po třesoucích se zádech. 

Už je všechno v pořádku Catherine, jsem to jen já, šeptal jí do ucha a čekal až se uklidní. Kate se od něho z ničehonic prudce odtáhla a zadívala se mu do tváře. Odpusť mi to Michaeli, já....jen sem byla vyděšená, omlouvala se a těkala očima všude okolo jen ne na něj. Poznal, že teď už to není strach ale nervozita. Ale z čeho mohla být tak nervózní?...

V pořádku Kate,  byla si vyděšená, věř mi, že já také, přiznal a usmál se na ní. V břiše mu vylétlo hejno motýlků, když mu úsměv opětovala. Její úsměv bylo to nejkrásnější, co kdy spatřil. Nikdy na něj nezapomněl. Bylo kouzelné, ho vidět znovu. Už ne jen ve snech, ale doopravdy.

Co...co se děje? , ozvala se do ticha Kate. Michael si uvědomil, jak teď musel vypadat hloupě, když na ní tak fascinovaně zíral. Vůbec nic Kate, zamluvil to. Můžeš mi říct, co tu děláš takhle pozdě v noci? Vždyť je půl jedné ráno ! , nedalo mu to, a zeptat se musel.

Kate jen pokrčila rameny. Co myslíš? Náměsíčná opravdu nejsem. Nemohla jsem spát, a tak sem se chtěla jen chcilku projít. Myslela jsem si, že se projdu okolo těch krásných soch tam a zpátky, ale ...no zabloudila jsem, přiznala se stydlivě. Pak začalo pršet, a mě už se nechtěla hledat cesta zpět. Takže jsem se schovala sem.A co ty tu vůbec děláš? , opáčila stejně.

Taktéž co ty, nemůžu spát, odvětil pravdivě a sklonil hlavu.

Michael šokovaně zíral na její bosé nohy pouze v pantoflích a lehký župan. Panebože Kate, rozhodla ses, že svůj pobyt v Neverlandu strávíš se zápalem plic? Chováš se jako malé děcko, ale je ti už pětatřicet , měla by ses chovat trochu zodpovědně, napomínal jí jako by to byl jeden z jejích rodičů.

Kate si dala ruce v bok a uraženě se na něj podívala. Ty mi máš co vytýkat. Jen se koukni na sebe hmm? Boty máš sice normální, ale pyžamo a mikina, taky zrovna není to nejlepší do chladné zářijové noci, odsekla mu výsměšně.

Kate.., začal na novo a již s klidem. Nebudeme se tu přece hádat. Leje jako z konve, a nevypadá to, že by se počasí umoudřilo. Z druhé strany kmene ve větvích je skrýš, tam se schováme dokud nepřestane ano? ...

Michael ke mě natáhl dlaň, ale já zaváhala. Sama nevím proč. Michael se na mě tázavě podíval a v očích se mu promítlo snad tisíc otázek. Stáli jsme v dešti beze slov a Michael jen čekal na mou reakci.

Je lepší odejít a snažit se najít cestu do bezpečí domu nebo poslechnout Michaela a schovat se společně s ním do koruny stromu?...