18. kapitola - Nechci nic slyšet...

Cestou jsem tác s jídly a vínem odnesla ke stolku číslo 9, kde už netrpělivě čekaly zákazníci. " Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo " , řekla jsem a popřála jim dobrou chuť.

Blížila jsem se ke  stolu v rohu restaurace na němž mihotavě svítila malá svíčka. Ani si mne nevšimli... Sářina ruka zrovna objímala Michaelovu dlaň a něco mu náruživě vykládala.

"  Promiňte , že Vás ruším, ale už jste si vybrali? " , zeptala jsem se jako by nic, ale v mém nitru bylo prázdno. Tak hrozně mě bolel pohled na ty dva. Proč mi sakra lže? ...  

" Kate " ??!  vykřikl trochu vyděšeným a nejistým hlasem Michael a vytrhl rychle svou dlaň z pod Sářiné ruky.. Co tu prosímtě děláš? , vyjeveně na mne zíral. Nevěnovala jsem mu pozornost a sledovala Sářinu pobavenou tvář. Čekala co se bude dít dál.

Ona to naplánovala, blesklo mi hlavou. Proto byla tak potěšená , když jsem přijala Johnovu nabídku. Tuhle večeři musela mít promyšlenou už na slavnosti. Ale takovou radost jí neudělám, scény tu dělat nebudu. A proč bych vlastně jako měla? , blesklo mi hlavou. Vždyť mě přece vůbec nemusí  zajímat s kým Michael chodí a kam chodí, jen mě mrzí, že mi lže, ujišťovala jsem se a nechtěla jsem zkoumat jestli v tom není něco víc...Marion měla pravdu, i já jsem pociťovala v mém chování něco divného, jiného...ale co,  to jsem nedokázala identifikovat.

" Kate" ?, slyšela jsem znovu Michaela  a cítila , že mě vzal z ruku. Cukla jsem sebou a ruku sem z jeho dlaně hned vytrhla. Michael musel vidět jak jsem naštvaná a začal mi něco vysvětlovat. Něco na co sem opravdu neměla náladu, nechtěla jsem ho poslouchat, nechtěla jsem o ničem vědět. Nevnímala jsem ho...

Vždyť ty mi přece nemusíš vůbec nic vysvětlovat , Michaeli, pronesla jsem ledově. Proč bys vlastně měl ?   " Kate" ! ,  začal nanovo, tohle všechno , rozhodil rukama ..to není jak si myslíš, on měl vážně přijít Larrry ... Přestaň, okřikla jsem ho. Nechci nic slyšet, rozumíš mi? Nic.

Podívala jsem se mu do očí a on zmlkl. Byly prázdné a plné bolesti. Věděla jsem to...A podle Michaelova výrazu jsem poznala, že on to vidí taky.

" Pokud ještě nemáte vybráno, tak s dovolením odejdu " , pronesla jsem ještě vcelku normálním pevným hlasem, ale ve vně mi bylo na umření.....když nic neříkaly, otočila jsem se a rozeběhla jsem se do kuchyně ..byla jsem ráda, že tohle Sáře stačilo, že mne nezavolala zpět, tohle bylo její malé vítězství....ještě než jsem vběhla do dveří kuchyně, slzy mi tekly proudem. Viděla jsem Johnův vyděšený výraz , který naznačoval, že vůbec netuší co se stalo.

..

Jen co jsem zabouchla dveře sesunula jsem se k zemi a rozplakala se. " Kate" , co se ti stalo probůh ? ptal se vyděšeně kuchař Lenny.  " Promiň Lenny " , nechci o tom mluvit, hovořila jsem k němu mezi vzlyky, mezitím co do kuchyně dorazil John. Co se stalo holčičko? zeptal se ustaraně. Někdo tě urazil? Já si to sním půjdu vyřídit. To si nesmíš tak brát, občas jsou zákazníci takový.

Tiše jsem mu vše řekla a John nevěřícně koukal. Oni šli spolu na večeři do mé restaurace? Není to trochu divné , Kate?  Třeba Michael vůbec nevěděl, že Sarah příjde, on by ti takhle přece nelhal...ptal se nevěřícně John. " Promiňte " , nechci o tom mluvit, když jsem zahlédla Lennyho jak zírá s otevřenou pusou. ....

Svlékla jsem si rychle sukni, a natáhla na sebe slabou letní mikinu, popadla kabelku a otočila se k Johnovi. Jestli mě po tomhle vyhodíš Johne, nebudu ti to zazlívat, ale musím odejít, nemůžu tu zůstat ani minutu a znovu se mi vyvalily nové slzy z pod víček. Můžu jít zadními dveřmi? optala jsem se ještě. " Samozřejmě " , odpověděl mi John. Je to teprve tvůj druhý den, tak ti to protentokrát prominu, chápu jak tě to bolí holčičko.  " Ne nechápeš Johne " , nechápu ani sama sebe, řekla jsem nepřítomně a vyšla jsem do tmavé a na léto celkem chladné noci.

Tak tohle mi bude muset Michael vysvětlit, štkal naštvaně John a zamířil ke stolu kde seděli. .....

Poznámka: mnu tak , další dílek nevím kdy sepíšu, ale snad se brzy dočkáte