10. kapitola - Kletba zhrzené manželky..

" Ahoj " , prosímtě je doma Michael??, drmolila jsem rychle na kluka, který mi otevřel. Udiveně na mne zíral a jaksi nechápal. Jéžiš teď si o mě určitě myslí, že jsem nějaká šílená fanynka.. " Jeej " promiň, zasmála jsem se , já jsem Kate , Michaelova kamarádka a Vaše nová sousedka , je doma?

" Ahoj Kate " , já jsem Jermaine a v jeho obličeji se objevil úsměv , který naznačoval, že o mě již slyšel. " No jen zázrakem nemáme dnes zkoušku " , protočil panenky a vědoucně se na mě usmál. Otec jel něco vyřizovat a nebude tu po 2 dny, tak Michael lítá bůhví kde. No zřejmě bude v lese v našem....ehm...zadíval se na mě se zvídavým výrazem, kterým se ptal jestli o tom vím. Ve vaší " skrýši " už vím, zazubila jsem se na něj. Dík, ráda jsem tě poznala Jermaine a vydala jsem se směrem k řece.

" Michaeli " ?, zvolala jsem, když jsem se ocitla pod starým rozvětveným stromem.  Z miniaturního " vchodu " se vynořila jeho hlava. " No hurá Kate " , očekával jsem tě a hodil po mě úsměvem, který jsem celý dnešní den toužila spatřit. " Tak polez " , pomůžu ti.

Pohodlně jsem se usadila veprostřed místnůstky a natáhla si unavené nohy. " Řekl ti to " ? , zaslechla jsem Michaelův zvědavý hlas. Nevěděla jsem jak mám začít, tak sem jen přikývla.    " Tak povídej Kate " , honem, celý den na to myslím. Začala jsem mu tedy vyprávět příběh, kterému jsem sama odmítala věřit.

" No to snad...tomu nemůžu uvěřit " , nevím co na to říct, poznamenal tiše Michael, když jsem domluvila a s výrazem naprostého šoku se na mne podíval. Takže tvůj otec tvrdí, že jsou naše dvě rodiny prokleté ?! " Ano " a myslí si to i tvá rodina Michaeli. " Proč  mi tohle sakra nikdy nikdo neřekl " ? .. Nebylo to zapotřebí, dokud jsme se sem nepřistěhovali, poznamenala jsem.

Takže ještě jednou Kate, pověz mi to ještě jednou, vše od začátku, žadonil, vždyť to je podle mě tak , já nevím jak to nazvat..prostě jako blbost mi to přijde. " Prokletí " ?? vždyť to je jak z jiného světa a ... Taky se to stalo před více než 100 lety Michaeli...

Tvůj praděd Connor Jackson měl svou rodinu, manželku a děti...rodinu , kterou opustil ...opustil ji kvůli mé prababičce Abigail Ashtonové. " Která byla také vdaná " , dopověděl zaujatě Michael, přikývla jsem na jeho námitku. Oba měli vlastní rodiny, ale zamilovali se do sebe a taky spolu utekli, opakoval má vlastní slova, která jsem před chvílí vyřkla. Manželka tvého pradědy pronesla kletbu, která hlásí o tom, že jakýkoliv vztah nebo svazek našich rodin je nemožný...skončí nějakou tragickou událostí.

" Co se jim stalo " , zeptal se tiše a zároveň vyděšeně Michael. Pokračovala jsem ve vyprávění... V den jejich malé svatby se Connor zabil v autě cestou na obřad. Jeho auto se zřítilo z útesu, ale nikdy se nepřišlo na to, proč se tak stalo. Abigail z toho zešílela a zemřela chvíli po něm., cítila jsem , že mi vlhne tvář. Michael mne objal a stíral ty potoky slz, které mi stékaly po bledé tváři.

" To není konec " viď, zeptal se opatrně. zavrtěla sem hlavou , ale do další části se mi nechtělo. Naši otcové spolu chodili na střední. Nesnášeli se, dělali si samé naschvály apod. Oni dva , o prokletí našich rodin věděli už odmala. Byly učeni k vzájemné nenávisti. Můj otec se to pokoušel napravit Michaeli, vzlykla jsem, chtěl se s tvým otcem spřátelit a snažit se přijít na to jak to prokletí prolomit.

" Můj otec nesouhlasil " , vyřkl jasnou věc Michael. Rozdělila je jedna místní dívka, která se oběma líbila. Rozhodla se pro mého tátu a Joseph to neunesl. Jednu noc když šli z nějakého baru se surově pobili..  " Proto tolik nenávidí tvou rodinu " , pronesl smutně Michael. Nejen kvůli kletbě , ale i kvůli  tomuto dávnému incidentu.

Ta dívka zemřela , Michaeli, pronesla jsem tak tichým hlasem, že jsem si myslela, že mě snad ani neuslyší.

" Cože " ?? ..Prasklo jí slepé střevo a nedokázali ji zachránit, stalo se to 3 týdny po té jejich vzájemné bitce. " Bože, to je strašné " , poznamenal Michael, ale to nemá s tím prokletím souvislost ne? zeptal se s nadějí . " Já nevím " , ale je to až moc  " náhod "  najednou....

Nikdo z nás dlouhou dobu nic neřekl. Oba jsme přemýšleli o tomto příběhu, který se zdál být šílený a až děsivě pravdivý a krutý.

" Kate " , slyšela jsem Michaelův hlas ,jako kdyby byl na druhé straně místnosti  a přitom seděl vedle mě..pokud se semnou nebudeš chtít dál bavit, tak to pochopím a ...

" Ne " ! Michaeli, rvalo mi srdce, když jsem slyšela v jeho hlase bolest. Zadívala jsem se mu do očí, do těch očí, které sem si zamilovala, které byly vždy plné lásky a smíchu když jsme byly spolu, teď byly naplněné otázkami.

Včera jsme si něco slíbili a přpomněla mu náramek, který mi daroval.  Michael si z pod trika vytáhl řetízek a na jeho krásném obličeji se zase objevil úsměv. Jsme přátelé na celý život , pamatuješ ?! , sám si to včera říkal.  " Máš pravdu Kate " , přitakal. Nikdy nás nic nerozdělí...ani prokletí.

Chytli jsme se za ruce a cítili, že naše přátelství je věčné, posvátné a takové překoná všechny překážky , které může život nabídnout.

Tak pište komentíky, jsem zvědavá na Váš názor