6. kapitola - Skrýš..

... " Páni " , žasla jsem nad dřevěným přístřeším na stromě u řeky. Mezi korunami se nacházel dřevěný malý domek... To stloukli dohromady Jackie s Titem ..je to takové naše malé království. ..klid, příroda, čerstvý vzduch.. ..Musela jsem uznat, že je to velmi dobře schované, jelikož jsme se lesem potáceli dobrých 15 minut....

Utajené? vyslovila jsem zvědavě. ..No  ségry o tomto místě nic neví a hlavně..hlavně otec ne, mrkl na mě spiklenecky. ..A co vaše maminka? Michael se na mě koukl a zazubil se..mamce to ukázali kluci nejdříve...a samozřejmě já a Randy jsme se to dozvěděly jako poslední...Víme, že to tátovi neřekne, sama ten domek navrhla..vykulila jsem oči ..fáákt? to je skvělý :) ..no máme tu soukromí, něhož se nám doma nedostává . Tady jsme si mohly povídat i hrát..ale už jsem moc často nechodíme...spíš vůbec..jen já..

Michael vytáhl baterku a ukázal na strom..Tak se ukaž jak umíš šplhat, řekl se smíchem Michael a dal si pobaveně ruce v bok. ..Zírala jsem na tu výšku a polkla...Kde máte nějaký žebřík?? ...cožee? žebřík? ..ten tu nenajdeš ....zkoušela jsem se tedy vydrápat na první větev, ale to už se válel smíchy ...ještě dřív než jsem žuchla na zem....no to je pěkný, ty se tu směješ na celé kolo a ani mi nepomůžeš...a začala se smát také...já ti říkal, že kluci jsou v tomhle lepší, vytahoval se. ...No tak ukaž..řekla jsem naoko uraženě...Michael se úplně v pohodě vyhoupl na první větev ...tak pojď a podal mi ruku...pokračoval dál..teda vždyť ty lezeš jak opice, a vyprskla jsem smíchy...no to ti teda pěkně děkuju..néé vždyť já to myslím ze srandy a neudržela se a smála se dál...vždyť já vím, smál se...já tu takhle šplhám od pěti let..ty si tu dnes poprvé...to tě omlouvá .. ale pro příště už ti nepomůžu, řekl škodolibě ...příště už to zvládnu v pohodě, uvidíš.., řekla jsem povýšenecky...tak tím si nejsem tak jistý..řekl potichu......Já jsem to slyšela ! řekla jsem...a oba jsme vypukly smíchy...

když jsem se konečně vydrápala nahoru..bylo to jako kdybych vstoupila do normálního dětského pokoje ....podlaha byla pokryta měkkým starým kobercem, všude na zemi byly polštáře snad všech barev  a v rohu pokoje složené deky...byl tu i malý stolek a jedno okénko...je to tu moc pěkné..takové útulné..popadla jsem polštář a pohodlně se posadila.....

Víš, ..řekl najednou Michael zamyšleně. Můj otec není zlý, on jen...on je na nás dost tvrdý, to jo..někdy mě to opravdu mrzí, že je takový..on sám byl muzikantem, ale nikdy se mu nepovedlo prorazit. Proto je takový, chce abychom to někam dotáhly..chápeš Kate? ..vysvětloval. ..No, ale to přece neznamená, že tě musí bít ne? Vždyť žádný rodič nebije své děti...a už vůbec ne bezdůvodně .. Myslíš, že jsem to neviděla dnes odpoledne? Vždyť jen kvůli tomu, že jsi zmeškal hloupou zkoušku tě chtěl uhodit... tvoje máma to ví, že se takhle chová ke svým dětem? ....Kate..máme na sebe tak málo času....já se o něm nechci bavit, v očích měl prosebný výraz. Máš pravdu, usmála jsem se na něj....