1.kapitola - Nový počátek..

Chcete si článek přečíst?

Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.

Jak vypnout blokování reklamy?

Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4

Jen co jsem vešla do domu, rychle jsem zaplula do kuchyně, měla jsem hlad jako vlk a věděla jsem, že mamča vždy něco chutného uvaří , jelikož kuchyň byla jejím malým královstvím. Ahoj mamí tak už jsem ze školy doma, co máme k obědu?? S neklidným pocitem sem zjistila , že tu nikdo není..vběhla jsem na chodbu: Haloo? Kde jste kdo? Opět žádná odpověď..vyběhla jsem tedy na zahradu, která se rozprostírala za naším novým a na můj vkus až moc obrovským domem. V zadním altánku jsem spatřila rodiče. Tak tam se schovávají, řekla jsem si s úsměvem na rtech. O něčem důležitém diskutovali tak náruživě, že si mě ani nevšimli..pomalu jsem se k nim přibližovala, když v tom sem slyšela.....Už zase?! vždyť jsme se teprve nedávno přistěhovali!  Jak chceš tohle říct Kate?? Chodí teprve do 5.třídy a už jsme se 14x stěhovali. Pokaždé jí to musím oznamovat já a .....řekněte mi, že to není pravda,prohlásila jsem se zlomeným hlasem..vyděšeně se na mně oba podívali..víte jak je těžké najít si každou chvíli nové kamarády? Pořád se jen stěhujeme..jen co si zvyknu na nové město, školu tak jdeme pryč, řekla jsem s hlasem plným hněvu. Z očí se mi řinuly slzy..už toho mám dost .

Ale zlatíčko..začal otec opatrně..dostal jsem velmi zajímavou pracovní nabídku, nemůžu ji jen tak odmítnout..otec začal vysvětlovat : měli bychom více peněz a ty by si konečně mohla chodit na ten kroužek vyšívání, který si chtěla navštěvovat. Netušili totiž, že jsem tenhle nesmyslný kroužek navrhla proto, abych se doma tolik nenudila :/ ....Ale já už na žádný kroužek chodit nechci , chci zůstat tady, chci mít konečně pocit domova, .

..podotkla jsem smutně....Kate poslouchej mě..ta nabídka je velmi seriózní a já ji přijmu, nechci pana Turnera urazit, a zárověň ti slibuji, že tím naše stálé stěhovaní končí. Podívala jsem se otci do očí, z nichž vyzařovala láska a úpřímnost. No tak dobře no..co mi zbývá že??! dívala jsem se na ně s pohledem ublíženého dítětě,ale již s úsměvem na rtech. ..Děkujeme ti zlatíčko, řekla mi maminka a dala mi pusu na tvář. Takže jdeme balit, navrhl s úsměvem otec. Mamča se na něj s nevěřícným výrazem podívala : No koukám tebe to stěhování vyloženě baví, hlavně když ti všechny věci balím já co? ..Neušlo mi uchechtnutí a v tom i otec vyprskl smíchy. Nakonec jsme se všichni tři smály jako blázni :)  ... Tati?? ..Ano Kate?..Kde je tedy naše "konečná stanice" ? upozornila jsem nenápadně na otcův slib. Náš domov se nachází v malém městečku jménem Gary ve státě Indiana, odvětil. Už jsem ti dokonce zařídil školu, je to nejlepší škola v celém kraji, dokonce se tam platí i nějaké školné. Vykulila jsem oči...ale tati, na to přece nemůžete mít s maminkou peníze, platit základku...Otec se pousmál nad mou starostlivostí..vždyť sem ti říkal, že ta nabídka práce je velmi seriózní, a zatvářil se navýsost spokojeně. Úsměv sem mu oplatila, otočila jsem se na mých starých ošoupaných botkách a rozeběhla se do mého pokoje...

Přestoupila jsem práh dveří a rozhlédla se po obrovském pokoji. Bydleli jsme tu téměř 2 měsíce a já si nestihla ani pořádně vybalit a uvědomila jsem si, že mě tu vlastně ani nic "nezavazuje" . Dům byl sice krásný, ale až moc prostorný na to, že jsme tam žili jen my tři. Začala jsem pomalu balit a přemýšlela jsem o neznámém městečku, kam se zítra už nadobro přestěhujeme. V tom jsem zaslechla tiché klepání na dveře. Ano?? je otevřeno ..Jdeme ti popřát jen poslední dobrou noc, v tomto domě. Oba mi dali pusu na tvář a já jim přání krásné noci opětovala. Dveře se zaklaply a já se unavená převlékla do pyžama. Skontrolovala jsem zabalené kufry, nařídila budíka a šla s poklidem spát.

Ráno mě probudili ostré paprsky slunce na mé tváři, ..prokleté žaluzie , zanadávala jsem.Chvíli jsem se lenivě převalovala a najednou mi bliklo: Panebože já zaspala..vyskočila jsem z postele a vytáhla rozbité žaluzie a vykoukla ven z okna. Naše auto už bylo narvané kufry a různými jinými krámy..jako např.obrazy, jelikož otec byl vášnivým sběratelem. .Odběhla jsem do koupelny provést nutnou ranní hygienu, popadla své oblíbené černé rifle a bílé tričko s obrázkem Mickeymouse :) , vzala kufr a pomalu se přesouvala po schodech dolů ..otec už celý netrpělivý vyčkával a chodil chodbou sem a tam...No konečně..zvolal, když mě spatřil na schodech ..Dobré ránko tati..Dobré, dobré Kate, popadl rychle kufr a odnesl ho do už tak narvaného auta. ...Ve dveřích kuchyně se objevila mamka..Ahoj Kate, udělala jsem nám snídani do auta, musíme vyjet co nejdříve než začne silniční provoz, vzdychla ustaraně..No jo neděle, uvědomila jsem si..

O 20 minutek později už jsme byly připraveni opustit Kansas..Naposledy jsem se stačila podívat na půl staženým okýnkem na náš dům a v duchu si řekla: Zbohem Kansas City, vítej Gary ..a zadívala se v dál..na mihotající se krajinu.

V tu chvíli jsem, ale vůbec netušila, jak moc mi změní tohle malé nenápadné městečko celičký můj život.

poznámka: omlouvám se za nezáživnou první kapitolu , nevěděla jsem jak začít..ale jinak už mám nějak ten příběh v hlavě, ale ještě domýšlím spoustu nových věcí..postupem času se ten příběh bude odvíjet záživněji a jinak, slibuju..do 2 kapitoly už snad zařadím i Michaela tak teď do mě

Zpět na hlavní stranu blogu