125. kapitola - Hranice Neverlandu..

Spánek bych potřebovala jako sůl.

Dlaněmi sem si pročísla husté zacuchané vlasy a zašklebila se na sebe do zrcadla. Tmavé kruhy pod očima mi k sebevědomí opravdu moc nepřidávali. Snažila jsem se je zamaskovat troškou makeupu, ale má snaha udělat ze sebe člověka skončila naprosto bezvýsledně. I zombie by vypadala lépe než já.

S pocitem , že lepší už to prostě nebude sem se zvedla, hodila na sebe teplý dlouhý svetr a vydala se do kuchyně.

K mé naprosté spokojenosti jsem ve spíži našla čokoládové muffiny a v lednici čerstvé mléko. Ohřála sem si trochu mléka v plecháčku, uvelebila jsem se na nejbližší židli a s chutí se zakousla do sladkého pečiva.

Příjemné ranní šero narušilo náhlé rozsvícení zářivek. Zamrkala jsem do ostrého světla a spatřila Susaninu kulatou postavu, jenž zrovna vplouvala do místnosti.

" Můj ty bože " , vykřikla Susan a držela si ruce na hrudi. Chtěla si mi snad přivodit infarkt drahoušku? Sedíš tu jako duch, v tuhle ranní dobu jsem vzhůru vždycky jen já ! , zanadávala si, ale tvář se jí přece jen roztáhla do milého úsměvu, když sem se na ní zazubila.

Tenhle tvůj nevinnej úsměv na mě nezkoušej , pohrozila mi prstem, ani ten Michaelův na mě už dávno neplatí ! .. Sklopila jsem oči a napila se horkého mléka. Už jen jeho jméno ve mě vyvolává nervozitu. Jestli si toho Susan všimla, nedala na sobě nic znát..

Netušila jsem, že zrovna ty máš problémy se spánkem, co si pamatuju ty i Mike jste nikdy nebyly ranní ptáčata. Ty tmavé kruhy pod očima nezakryješ ani tím silným makeupem co sis napatlala na obličej, pokukovala po mě zvědavě a přitom připravovala čaj do konvice.

Hold, každý nemůže spát jako nemluvňátko, pokrčila sem rameny a napila se stále teplého mléka. Rozkuckala sem sem, když do kuchyně vlítl jako malé torpédo Prince a za ním vyběhl uřícený Michael. 

Kate, Kate, pomoooc , křičel Prince a skočil mi do náruče. Já nechcíí,  vzlykal a zamračil se na nějakou věc, kterou jeho otec svíral v dlaních. Instinktivně sem ho hladila po zádíčkách než se dostatečně uklidnil a vděčně mě objímal kolem krku.

Nedokázala jsem k Michaelovi zvednout oči. Jeho přítomnost mě překvapila. Marně sem doufala, že brzy ráno odjel do studia, jako to dělává každý den. Ale samozřejmě. I někdo takový jako Michael potřebuje mít někdy volno. Zaslouží si odpočinek. Kort o Vánocích. A ty už tu budou co nevidět.

Princi tohle mi nemůžeš dělat, oddechoval z prudka a v předklonu si svíral kolena.

Taková ranní rozcvička vydá víc, než celý dvouhodinový koncert, kroutil hlavou a ukázal na kus oblečení ve svých dlaních. Tohle si teď hned oblečeš kamaráde, nikdo a nic tě z toho nevykroutí, pohrozil malému prstem. Jeho obličej byl ale prozářen úsměvem,  v němž bylo vidět jak je šťastný, když může být se svými dětmi konečně taky doma.

To něco vypadalo jako společenská saténová černá vestička s knoflíčky. S mnoha knoflíčky.

Proč ho do tohohle navlékáš Miku? Vždyť přijede jen obrovská kupa dětí a stejně se zamaže ráz dva.

Jaké děti? , optala jsem se zvědavě. No...dnes přijedou přece děti z Gregoriánské nemocnice a pár dětí ze sirotčince sv. Anny , odpověděla mi zamyšleně Susan a otočila se k Michaelovi.

Tys jí to včera neřekl? Vždyť jste spolu byly po celý den, zamračila se lehce tak,  až jí na čele vyskakovala vráska.

Věř mi Susan, že včera na to nebyl vůbec čas, usmál se Michael a podíval se na mě tak divoce, že kdybych neseděla, podlomila by se mi jisto jistě kolena.

Tělo se mi bleskurychle napnulo jako tětiva luku, poněvadž mi jeho tajemně zastřený hlas působil značné potíže. Vlhkost mezi stehny a vzrušené bradavky, jenž pod plandavým svetrem naštěstí nebyly vidět , byly jasným důkazem. 

Sundala jsem Prince na zem a nemotorně se zvedla, aniž bych se na Michaela podívala. Měla sem totiž pocit, že kdybych to udělala , provedla bych nějakou blbost. Například takovou, že bych se na něj vrhla a políbila ho, aniž bych se ohlížela na Susan, děti či kohokoliv jiného. A nebo hůř...odtáhla ho do své ložnice.

Všechny děti přijedou tak na desátou, připrav se , ozval se ještě jednou Michael a já jen přikývla. Netušila sem co dnešní den přinese....

..................................................................................................

Mishel ! , opatrně ať to nezničíš ! ...Patricku , kde máš Codyho? , říkala sem ti, že je tvůj bratr moc malý na to, abys ho tu nechal pobíhat samotného !

Vicky, Frede, Samantho ! , mohly byste si prosím hrát chvilku na něco jiného než na ječící olympiádu ano? ..

Vyšla jsem do zahrad jen chvilku po příjezdu tří autobusů a nestačila sem zírat. Park byl doslova obsypán dětmi různého věku. Z každé strany se mísily hlasy lékařek a opatrovatelek , které tu byly s dětmi, seděli pod bílým dřevěným altánkem a snažili se alespoň po očku kontrolovat všechny svoje nezbedy , aby tu nic nevyvedli.

Tak miláčci, ozval se najednou Michael, který se najednou vynořil z davu smějících se dětí. Je už veliká zima, jelikož co nevidět dorazí na saních Santa , aby vám donesl spousty a spousty dárků, takže se chvíli povozíme na kolotočích a pak je pro vás připraven další zábavný program hned uvnitř domu.

Jupíííííííííííííí , ozývalo se ze všech stran, děti švitořili , smáli se , křičeli. Tolik spokojených tváří pohromadě se jen tak nevidí. Rozzářené šťastné obličeje sirotků donutili vaše srdce , aby se rozbušilo láskou a radostí. Někomu by se to mohlo zdát jako děsivý sen, ale bylo to....úžasné ! Michael je úžasný...

Ale ne, už je to tu zas. Obdivem to začíná a pak... Lhostejnost, jenž by měla být mou hlavní úlohou nenávratně mizela v dál. Při každém jeho naléhavém pohledu se mi srdce zastavovalo, očima sem raději těkala jinam, ale mé rozpaky musely být zřejmé.

Nervozita mnou od rána jen cloumá a není divu. Lidé si myslí, že v mém věku už musí být člověk rozumný. Omyl. Včera to byl ale nádherný a živý omyl v podobě sladkého splynutí ..

Nevydržela sem stát na jednom místě a dívat se na Michaelův rozzářený obličej uprostřed výskajících dětí. S povzdechem sem se otočila a vydala se daleko, k hranicím Neverlandu....

............................................................................................................

Tak už mi řekneš něco k tomu včerejšku Miku ? , chtěl vědět Wayn aniž by odtrhl oči od šťastných dětských obličejíků. Michael se před malou chvílí úspěšně vymotal z dětských sevření a stál svému příteli po boku s rukama založenýma na štíhlých bocích.

Ty se červenáš ? , vyhrkl Wayn překvapeně , když Michael neodpovídal a jen zkousnutí spodního rtu naznačovalo jeho značnou nervozitu. Rudnoucí tváře určitě nebyly důsledkem mrazíků, uvědomoval si Wayn a začal počítat.

Tak moment...včera si šel ke Kate do pokoje chvíli poté, co jsme přijeli, nebo alespoň myslím...dolů si ale přišel až k večeru. To znamená.. 3 hodiny...

To neznamená vůbec nic Wayne a přestaň mě vyslíchat, rozšířili se Michaelovi oči smíchem a rozpaky. ..Tys byl tři hodiny u Kate v pokoji a nic jste nepořešili? Miku ?...

Už se mě na nic neptej , vykřikl Michael rozrušeně a netušil jestli se mu má smát nebo mu vynadat za jeho přirozenou zvědavost. Na Wayna se ani nepodíval a s rudými tvářemi koukal do dění před sebou.

Miku ! No to mi neříkej ani ze srandy ! ...Chceš naznačit, že ?..

Wayne dost ! Nic ze mě nedostaneš !, čertil se Michael , ale rozpaky a rudé líce ho prozradili.

Michaeli ! Já ti radil , aby sis s Kate promluvil a ne abys jí hned o....

Wayne, přestaň žvanit ! Jsou tu děti !, pokáral ho Michael ale oči mu zářili smíchem . Mrkl na svého přítele, když v tom se do radostného křiku dětí ozvala hlučná Waynova vysílačka. Práce volá, pokrčil rameny a s úsměvem se ohlásil a poodešel od Michaela.

Naléhavá zpráva jeho kolegy z hranic Neverlandu byla vážná. Úsměv nahradila křeč a strach ho na okamžik naprosto ochromil..