Laneey | 124. kapitola - Princův úkol

Co prosím? ..polkla sem samou trémou a sledovala Stephanii jak chodí po pokoji s rukama v bok.

No? Co mi k tomu řekneš? Podvádíš chlapa jako je Victor zrovna s ním? Jak si k němu přišla prosímtě? , mlela furt svojí a mě z toho šla hlava kolem. Wayne? Sakra kde přišla na to, že se scházím s Waynem? ... Moment co říkala o tom, že tu byla? ..

Nezbývalo mi nic jiného než jí poslouchat. I když...docela sem měla chuť jí říct pravdu. Asi takhle. " Víš drahá Stephanie , vlastně se nestýkám s Waynem , ale s Michaelem ", jak by se na to asi tvářila? Neměla sem na to srdce takže sem jí na vše přikývla.

Jo byla sem tu, změřila si mě pohledem tak vážně, až sem se lekla. Byla si v koupelně, otočila se k oknu a já vydechla úlevou. Jenže to bylo příliš brzo.

Nebyla si tam sama, slyšela sem tě tam s někým mluvit, pokračovala. Ale.., chtěla sem něco říct, když v tom Stephanie mávla rukou. Když sem viděla, že nejsi v pokoji a hlavně sama, odešla jsem pryč. Nemám právo se šťourat do tvého soukromí , ale jako tvoje dobrá přítelkyně ti radím, aby s toho nechala. Bude to bolet víc...

Ještě jednou si mě celou prohlédla a zapíchla oči do mé tváře, jakoby tam něco hledala. Zřejmě to, ale nenašla, jelikož hlasitě vzdychla a odešla z mého pokoje.

Přemýšlela jsem. Byla tu a slyšela mě s někým mluvit? Polil mě studený pot, když sem si vzpomněla, že jsme si toho s Michaelem v koupelně teda moc neřekli. Přece by ale poznala Michaelův hlas a nebo ne? , vrtalo mi hlavou. V mysli se mi znovu ozval Michaelův vzrušený hlas , který mi šeptal před více než hodinou tisíce něžných slov. 

Po zádech mi přejel mráz nad tou čerstvou vzpomínkou. Ne nemohla ho poznat. V žádném případě. A kdyby náhodou ano, ihned by mi to vmetla do tváře přeci. Něco mi na tom všem, ale stejně nesedělo. Ten její výraz... V jejích očích bylo něco....něco jako prosba, pochopení i bolest.

Nevyznám se ani ve vlastní nejlepší kamarádce, natož v sama sobě. Zachovala jsem se jako nedospělý puberťák, kterého ale už nemá kdo potrestat. To můžu jen já sama. A v naší situaci je už velký trest jen to, že jsme dovolili našim srdcím zvítězit. Jaká to bláhovost...

A Victor by měl brzy dorazit. Jak se mu mám teď podívat do očí? ..Cítím se podle a špinavě za to co sem mu provedla. Je vůbec nějaká možnost, něco takového odčinit? Asi těžko, nic mě zrovna nenapadá , vás ano? ..

Srdce mi sice plesá samou láskou, ale musím ho utišit. Zastavit ho a přinutit, aby pro něj přestalo bít. To sem si říkala, už když sem přijížděla na toto kouzelné místo. A čeho sem dosáhla? Je to ještě horší než předtím !

Dovolila sem mu všechno. Jak můžu sama sebe ctít? Po tom co mi provedl nechápu jak sem to mohla dopustit. Je mezi námi tolik špatných a nezodpovězených věcí. A my místo toho, abychom si řekly co se tehdy vlastně stalo, zahodíme mozky a vrhneme se bezhlavě strmým pádem do propasti.

Nemůžu ale všechnu vinu házet na Michaela. Sama sem to chtěla. A už vůbec sem se ho nepokoušela zastavit ba naopak. Naším milováním jako by dokázal vymazat všechna předchozí. Nenacházela sem slova , která by dokázala popsat tu nádheru. Jeho něžnost a zároveň dravost na mě zapůsobila jako afrodiziakum.

Dokáže si člověka podmanit, přesně jako jsem o něm četla v nějakém pochybném plátku. No...u mě se mu to povedlo dokonale. Už velmi dávno..

Stephanie se nesmí nic dozvědět. Musím si promluvit s Waynem. Hned ..

......................................................................................................................................

Nepřítomně sem hleděl do tmavé noci z oken kuchyně. Moje malá princezna si spokojeně spinkala uvelebená v mém náručí. Ještě že aspoň mé děti nic netrápí. Na to mají ještě dost času. Jen jejich otec zešílel. Čím je starší, tím je na tom hůř. Hlavně co se týče žen. A vůbec..hlavně vlastního chování. 

Kde je ta odolnost? Ta suverenita a nadhled? Lidé si myslí, že mě znají. Omyl. Vždyť já neznám ani sám sebe. Kdo by o měl měl vědět víc? Nikdo.

Sám sebe nepoznávám. Pocity , které teď prožívám sem dlouhá léta necítil . Vášeň a na druhé straně žárlivost, štěstí a beznaděj, láska a zloba, vše se zračí jako jedna divoká řeka do níž se vlévají další a další říčky a potůčky.

Chtěl sem je zachytit a zeptat se jich co mám dělat. Ale nešlo to. Nejde to.

Tatínku já už sem ospinkaný, už nemusím papat večeři viď? , přicupital Prince do kuchyně s plechovým autíčkem v ruce, políbil svou malou sestřičku na čelo a sedl si ke mě na klín.

Nemusíš broučku, jen mi musíš slíbit, že teď vypiješ sklenici čaje a ráno se pořádně nasnídáš, ano? Nezapomeň, že zítra přijedou děti z té nemocnice, jak sem ti říkal. Budeš na ně muset dávat pozor, budou tu stejně staří jako ty, i některé starší, ale neznají to tu tak dobře, tak aby se neztratili. Máš pro zítřek veliký úkol, tak se na to musíš pořádně vyspinkat .

Slibujuuuu, vyhrkl Prince a pak se plácl přes pusu. Promiň sestřičko, uchichtl se a pohladil ji po tvářičkách. Moc se na nové kamarády těším, bude to sranda a neboj tati to zvládnu, žvatlal malý nezbeda a přitom si už mnul oči.

Tak si vypij ten čaj a jdeme chrnět, nebo to zítra všechno zaspíš, namítl sem ale to už Prince zuřivě kroutil hlavou. Nene, nezaspím !..

Strejdo přečteš mi zase tu pohádku o tom Dráčkovi co ho bolely zoubky? Už zase Princi ? , zasmál se Wayne, jenž zrovna přišel do kuchyně s úmyslem se navečeřet.

No tak dobře, co mám dělat , když máš ten samej pohled co tvůj táta? Zas zůstanu o hladu, ale co se dá dělat,  ty naše malé zlobidlo co? , vzal ho do náručí až malý vřískal. Přece jen... při Waynových dvou metrech je to pěkná výška.

Uložil sem Paris do nadýchaných peřinek a chvíli pozoroval její růžová líčka. Vypadala jako andílek. Tatínku ? , ozvalo se za mnou z postýlky. Automaticky sem se otočil a usmál se. Ano? ..

Mohla by...mohla by prosím přijít ještě maminka Kate a dát mi pusinku na dobrou noc? Dnes tu celý den nebyla, zamračil se Prince a Wayne zíral s otevřenou pusou. Pozor, aby ti tam nic nevlítlo, zamručel sem směrem k němu a přesunul se k Princi.

Zlatíčko, Kate určitě už spinká , vidíš je šikovnější než si ty, tak šup zavřít očka a ať už spinkají. Jinak zítra budou unavená a bude se jim chtít spinkat. Ale .., chtěl Prince něco namítnout.

Žádné ale...slibuju, že zítra Kate uvidíš a budeš jí moci dát pusinku určitě ty sám. ...Slibuješ tati ? .....Slibuju miláčku, a teď už si lehni a spinkej. Miluju tě, zašeptal sem a políbil ho na čelo. Stejně tak jako Paris. Oni jsou moje všechno. Nedovolil bych , aby se jim něco stalo. Nikdy.

Takže " maminka Kate " jo ?, chechtal se až zlomyslně Wayne, že sem ho musel dloubnout do žeber. Nech si toho sakra, nemám na to náladu, strkal sem do něj celou cestu z dětského pokoje. Jenže to bylo jak strkat do skály. Byl sem vedle něj jako trpaslík.

Moc si nedovoluj, nebo tě zvednu a zatočím s tebou jako s Princem. Nebo si taky chceš hrát na letadlo? , smál se dál Wayne a i když sem opravdu neměl náladu, musel sem se smát taky. To je celý on. Vždycky mě dokáže rozesmát.

Velký dobrák Wayn. Člověk, pro kterého bych jak se říká, vložil ruku do ohně. Mám ho opravdu rád. Je jako můj další bráška, a ne že bych jich měl teda zrovna málo.

Pošťuchovali jsme se jak malý kluci než jsme došli k mému pokoji. Tak příteli, dnes jsem opravdu unavený, doslova padnu, zasmál sem se a vpadl do pokoje. Ale já sem myslel...

Ne Wayne dnes už žádné dotazy prosím, položil sem si dlaně na spánky v domění, že ho přelstím na výmluvu bolesti hlavy . Jenže to by nesměl být Wayn.

Na tohle ti neskočím kamaráde, tohle děláš vždycky , když o něčem nechceš mluvit. Ale víš co? Já to z tebe stejnak dostanu, na mě si nepřijdeš, mrkl na mě, poplácal mě po zádech div mne neporazil a se smíchem odešel. Měl sem chuť po něm ještě něco hodit, ale neodvážil sem se dělat bordel takhle na večer. To by mi Susan zas dala !

Dobrou noc...i když nevím, jestli to v mém případě bude platit...myslím , že nikoliv...