Dívalo se na mě osm párů očí a mě znovu třeštila hlava.

" Takže..paní Greenová " , pohlížel do nějakých lejster robustní muž naproti mě.

" Slečna pane Johnsone, nejsem vdaná " , rýpla sem si nakvašeně. Poslední dobou se u mě nálady měnili

 Uběhlo několik týdnů od našeho emotivního rozhovoru s Victorem, a já měla čas se sebrat. Slíbil, že si vezme pár dní dovolené, abychom mohli být spolu. Chápala jsem ale , že toho má spoustu a bude muset brzy opět odjet. Plánování svatby zbylo takřka jen na mě. Není už moc času, datum prvního jarního dne se nezadržitelně blížil.

 Mlčky mířili na Neverland a Victor se nemohl zbavit stísněných myšlenek z Kateina vyprávění.

Proč má neustále pocit, že mu rodina Jacksonů zasahuje do života až příliš ? Michaela měl rád, o tom žádná. Byl to ten nejupřímnější a nejkrásnější člověk jakého znal. Obdivoval ho

 Při každičkém Kateyině vzlyku se otřásl. Zrovna teď nepotřebovala kolem sebe kvanta lidí a tak radši zaplatil, pohledem se omluvil Charliemu a naložil chvějící se ženské tělo do auta. Pořád vypadala jako hromádka neštěstí.

Potřebovali být sami. Viděl ,

 Stírala sem si uslzené oči, přičemž se mi slzami plnili znovu a znovu. S vděkem jsem se zadívala na Victora, když vzal mé třesoucí se ruce do svých dlaní.

" Katie, drahá jestli je to pro tebe tak bolestivé tak o tom prosím tě nemluv..."..

 Z jízdy sem nic nevnímala. Krásy setmělé Californie, ozářené pouličními lampami ,  problikávali do oken a osvětlovali mi obličej. Přemýšlela jsem nad tolika věcmi, že sem měla hlavu jak pátrací balon. Pousmála jsem se nad mladými lidmi vycházející z klubu v bujaré náladě, a že jich bylo. Připomnělo mi to mé mládí.

 " Co si říkal ?", zhrozila sem se.

" Kate vím, že jsou Vánoce a tak, ale tahle situace je opravdu vážná, potřeboval bych , abys přijela. Vůbec si s tím nevím rady", vzdychl Ryan do telefonu a mně se zježili chloupky na krku.

 " Wayne, zlatíčko ?, můžeš na chvilku..", hodila prosebným pohledem Elizabeth po urostlém muži po Michaelově pravici. Potřebuji být s Mikem chvíli sama.., zadívala se na muže , kterého brala jako vlastního syna.

" Ale jistě Liz, bude

  Ta večeře byla ..katastrofa. Stále sem na sobě cítila ty úpěnlivé pohledy od všech přítomných.

Tak teď jsi šťastná ? , ptala sem se svého obrazu v zrcadle a snažila jsem se alespoň trochu pousmát. Vlasy mi zaboha nešly rozčesat a

 Blyštící kámen přitahoval můj pohled jako magnet a já nemohla uvěřit, co se právě teď děje. Chtělo se mi strašně křičet a hrozně sem toužila po tom se někam schovat. Někam , kde už mě nikdo nenajde. Znáte ten pocit ? ..Pocit, že se dusíte a nemůžete s tím nic udělat ? ..Tak právě takhle se teď cítím.