Takže dřív než začnete číst, chtěla bych vám něco málo říct.

Díly co budou ode dneška následovat jsou jakoby druhá část povídky. Samozřejmě zůstávají postavy , které znáte a přibudou nové :) . Možná se po přečtení dnešního dílu naštvete

Ksakru kam jsem ho mohla jen dát? ...Tati?? , zvolala jsem dolů ze schodů. Neviděl si někde takový drobný stříbrný náramek? Však víš, ten co mám odmala. Někam sem ho odložila a teď ho nemůžu najít, lítala jsem po horním patře jak fretka a prohledávala každý kout. Neviděl, řekl lhostejně a opřel se o rám dveří vedoucích do mého pokoje.

Doma jsem rychle vyběhla schody a zavřela se v pokoji. Zničeně sem si sedla na postel a rozplakala se. Zítra je poslední den, kdy budeme moci být spolu. Svíravý pohyb u srdce ne a ne přestat. Sakra uklidni se Kate, je to jen turné, říkala jsem si, ale srdce mi tlouklo jako zběsilé. Nedokázala jsem vysvětlit pocity jenž mnou kolovaly. Sedíc na posteli jsem si objala

Ze sladkého snění mě probudila zurčící řeka, jenž se nacházela nedaleko skrýše. Bylo chladněji než včera a my tu leželi v záplavě polštářů, odkrytí napospas studenému ovzduší. Michael klidně spal s rukou na očích a druhou objímajíc můj pas. Vůbec sem neměla ponětí o čase, ale dle světla, které prozařovalo vchodem bych tipovala, že může být okolo osmé ráno.

Objímala jsem svá kolena a tiše vzlykala v šeru. Opuštěná a sama. Měsíc svítil do škvír skrýše, kterou jsem dokonale znala. Byla blbost chodit zrovna sem. Na místo tolika vzpomínek a společného smíchu s Michaelem, ale netušila jsem kam jinam bych měla jít. Přemýšlela jsem nad svým životem. Byl plný smutku a zloby, kde jediným mým světlým bodem byl Michael a mí přátelé.

Týdny ubíhaly jako voda a my s Michaelem jsme se cítili šťastně jako nikdy předtím. Dny jsme trávili procházkami, chodili na večeře, na společné nákupy, ale nejvíce času jsme strávili milováním. Bylo velmi těžké se někam přede všemi schovat, ale způsob jak uniknout realitě jsme vždycky našli. Míst, kde jsme se mohli oddat své touze bylo hned několik. A už nám sloužili

Při dvouhodinovém vyšetření, jsme čekali v nemocniční chodbě jako na popravu. Michael chodil sem a tam a já se ho snažila uklidnit. "Miláčku, uklidni se ", Randymu nic není, je v pořádku. Ale co když ne Kate? Co když má nějaký  vnitřní krvácení nebo tak něco?, vyšiloval a rozhazoval přitom rukama. Jde v naprostém pořádku Michaeli, chytla jsem ho za

Rozumíte tomu? , složil Randy hlavu do dlaní. Jel sem za ním s odhodláním si to s ním vyřídit a místo toho jsem ho tahal z rozmláceného auta a zachraňoval mu život. Za to co provedl si nezaslouží žít. Měl sem ho tam nechat..

Proboha, Randy takhle nemluv! Kdyby si ho tam nechal zemřít, vyčítal by sis to do konce života,

Všude byl jen dým, prach a vzduch byl cítit po spálených gumách.Obávala jem se nejhoršího. Slzy mi postupně stékaly po tvářích, když do hrobového ticha kvílely sirény policejních aut a sanitky. Pobíhali tu muži v tmavých uniformách i zdravotníci.

" Pane , prosím vás " , zastavila jsem jednoho postaršího

Randy?.., ale vždyť je mu sedmnáct, on...on neumí řídit auto a hlavně...hlavně pil, pípla rozrušeně Marion a z očí jí stále kapaly obrovské slzy. " Ale umí, neboj se o něho ", učil sem ho, řekl Michael a rozhlédl se po ostatních.

A to nás má jako uklidnit?, ozvala jsem se. Co tím chceš říct?, opáčil s podivem.