68.kapitola - Policejní stanice

Při dvouhodinovém vyšetření, jsme čekali v nemocniční chodbě jako na popravu. Michael chodil sem a tam a já se ho snažila uklidnit. "Miláčku, uklidni se ", Randymu nic není, je v pořádku. Ale co když ne Kate? Co když má nějaký  vnitřní krvácení nebo tak něco?, vyšiloval a rozhazoval přitom rukama. Jde v naprostém pořádku Michaeli, chytla jsem ho za ruku a s donucením ho posadila na židli. Myslím, že bys měl zavolat mámě. Měla by vědět , co se děje. Máš pravdu Kate, to bych měl...Ale věříš mi, že se mi do toho vůbec nechce?...

Michael se vracel se sklopenou hlavou jako kdyby měl na bedrech zátěž. Tak co? , vyhrkla jsem hned , když se přiblížil na doslech. Asi sem mámu hodně vyděsil, jede s Jermainem hned sem. Budou tu do 15-ti minut. A ..a Joseph to ví?, vyhrkla jsem přiškrceně s rukama přitisknutýma na ústech, jelikož sem si nedokázala představit, jaké by mohli být následky. Máma mu to neřekla..a doufám, že nikdo nic nevykecá, to by tak ještě chybělo.

Avizovaných patnáct minutek ještě ani neuběhlo a ze dveří na konci chodby vystřelila Catherine s Jermainem v patách. Catherine byla strachy bez sebe, ale v Jermainovi bublala i zlost , jak bylo vidět. Kde je můj syn? Chci ho hned vidět! Michaeli můžeš mi tohle všechno vysvětlit?? Mami, nestrachuj se Randy je v pořádku, jen musel na povinné vyšetření do nemocnice , aby vyloučili vnitřní zranění, chlácholil ji Michael a políbil ji na tvář. Posadil se s ní ke stolku v chodbě a objednal vodu.

Vyprávěl jí o Tommym, kradených autech a o dnešním večeru. Catherine napjatě naslouchala a kroutila přitom hlavou. Kdo by to byl řekl, že Tommy Hilfinger, chlapec z tak dobré rodiny je takový ničema a zloděj. Ale ten náš "hrdina" se do tohohle neměl vůbec pouštět. Za prvé se mohl pořádně zmrzačit a za druhé k tomu všemu bude mít ještě problémy. 

Do napjaté atmosféry se otevřeli dveře sálu, odkud začala vycházet spoustu doktorů s deskami v rukou, sestřičky jenž nesli lékařské náčiní mířili do sesterny, a jako poslední vyšel Randy. Jakmile spatřil Jermaina , zasekl se a stál na místě. Vypadalo to, jakoby se rozmýšlel kudy zdrhnout nebo kam se schovat. Těkal očima z matky na staršího bratra a čekal kdo spustí první.

Nikdo ale křičet nezačal. Catherine běžela obejmout svého nejmladšího syna a děkovala Bohu, že se mu nic vážnějšího nestalo. Od Jermaina sice dostal vynadáno za zničené auto, ale dostalo se mu spíše bratrského poplácání po zádech i objetí. A ..a Joseph tu není? Není Randy, řekla Catherine. Neřekla jsem mu to, a doufám, že La Toya se zase neprokecne jako vždy, usmála se na nás , ale zpozorněla, když zahlédla známou tvář.

Dobrý večer, šerife Biggsi, pozdravila statného , ale již stárnoucího muže v klobouku, jehož snad nikdy neopomněl.

Zdravím Catherine, sňal z hlavy svůj klobouk a usmál se. Je mi líto, ale Váš syn musí s námi. Dopustil se nějakých přestupků, které musíme vyřešit. Ano, jistě, souhlasila bez námitek, pojedeme všichni.

Mezitím co byl Randy vyslíchán, jsme seděli v místnosti a čekali co bude dál. Když dovnitř vešel šerif , jako první vyskočila Marion. Kde je Randy? Co s ním teď bude?...Nemějte strach, rozhlédl se po našich napjatých tvářích, nebude to tak zlé jak to vypadá. S mými muži jsme dospěli k názoru, že Randy nám v hledání bystrého a chytrého zlodějíčka velmi pomohl. Přestupky tam sice jsou, ale myslím, že to vyřeší jedna noc ve vězení a nějaké ty veřejně prospěšné práce. Nejlépe by se mu mohlo dělat v mém rajónu, alespoň dostane pořádně za vyučenou, mrkl na Catherine, až se začervenala.

Byly jsme rádi, že tohle nebude mít vážnější následky. Šerif Biggs sice na první pohled budil hrůzu, ale jinak to byl příjemný chlapík, který si občas s místními štamgasty taky rád zašel na pivo. Mohli bychom ho ještě vidět? , optal se Michael. Jistě, že můžete, ale jen deset minutek, je to cela číslo 6,  povolil šerif a odešel z místnosti.

Chytla jsem Marion za ruku, když se chtěla vydat za Catherine. Marion a já tu počkáme, pozdravujte Randyho, zvolala jsem ještě, když zacházeli k celám.

Myslíš, že si Catherine něčeho všimla? , zeptala se zhrozeně Marion, když si uvědomila celou situaci. Však víš, že jsme teď nebyli s Michaelem spolu, nedrželi se za ruce a tak, vůbec sem si to neuvědomila, uvědomila si své chování, tady v čekací místnosti i nervozitu v nemocnici. Snad ne, možná by něco řekla, naznačila, nebo se zeptala. Třeba si tvou starost vyložila jen jako emoční vypnutí nebo něco takového, uklidňovala jsem jí, ale zároveň i samu sebe.

Koukla jsem se na hodinky. Bylo téměř půl čtvrté ráno. Oslava už zřejmě skončila, uvědomila jsem si. Joseph si přece musel všimnout, že jsme všichni pryč. Do mého přemítání se vrátili Michael s Catherine a Jermainem. Randy se nemá vůbec špatně, tu noc tam přežije, řekla v klidu Catherine. Dobře mu tak, alespoň si bude pamatovat, že takhle na vlastní triko chytat zloděje nesmí. Pan Biggs ale říká, že by z něj byl dobrý policista, zapýřila se. Ale jestli ho baví více hudba, budiž, usmála se na Michaela s Jermainem. Už je dost pozdě děti, rozejdeme se domů, oslava je již určitě u konce.

Kate, Marion, zavolala,  přece nepůjdete takhle pozdě sami, odvezeme vás obě domů. Přijeli jsme s Jermainem rodinným autem, tam se vejdeme, tak pojďte, pokynula a my jako hejno malých káčat jsme se vydali za ní. Michael se posadil na přední sedadlo, a my s Catherine jsme se narovnali dozadu. Uvelebila jsem se přímo za Michaela a sledovala ubíhající krajinu. Michael mne celou dobu pozoroval v zrcátku a já mu pohledy opětovala. Nevědomky se mi rozlil úsměv ve tváři, jehož sem musela rychle zažehnat, aby si ničeho Catherine nevšimla. Snad si tedy ničeho nevšimla. Zadívala jsem se na ženu vedle sebe, která koukala jen čistě před sebe.

Marion jsme vysadili u její vilky a zazvonili na Susan. My jsme měli stejnou cestu, která pro mě ubíhala velmi pomalu. Nakonec jsem se, ale dočkala. Vystoupili jsme na příjezdové cestě vedoucí k Jacksonům, kde již dům hrál rozsvícenými světly. Dobrou noc Kate, zavolal na mě Jermaine a pomalu otevíral domovní dveře. 

Zadívala jsem se na Michaela, ale rychle jsem uhla pohledem. Catherine pořád stála mezi námi, a já věděla, co by si v našich pohledech mohla přečíst. Ahoj Kate, dobrou noc, zaslechla jsem Michaelův jemný hlas a znovu jsem k němu vzhlédla. Jeho krásný úsměv, který by mu jindy rozzářil obličej, chyběl. Nedivila jsem se. " Dobrou noc ", odpověděla jsem a on s posledním na dálku laskajícím pohledem následoval Jermaina.

S donuceným úsměvem sem se zadívala na Catherine a podala jí ruku. Děkuji Vám Catherine, jsem ráda, že to s Randym dopadlo nakonec lépe než jsme všichni čekali. Přijala jí a dlouze se na mě zadívala. Její intenzivní pohled mě znejistěl. Mlčky jsme stáli ve tmě, se spojenýma rukama dlouhou chvíli. Nakonec ticho prolomila.

Jsi velmi milé děvče Kate Davisová. Opatruj se... S těmito slovy odcházela pomalu ke dveřím, ale já se stále nedokázala pohnout. Cítila jsem něco zvláštního v jejích slovech, která se na poslech zdála být obyčejná. V jejím pohledu bylo něco co sem nedokázala rozluštit...

Rozhodla jsem se nad tím nepřemýšlet a šla do bezpečí svého domova...