9. kapitola - Nevěřím...

Vylovila jsem klíče ze své školní brašny a pohlédla směrem ke garáži. Táta je z práce už doma, uvědomila jsem si , když jsem viděla stát naše auto na příjezdové cestě. Rychle jsem odemkla, zula pantofle a rozeběhla se do obýváku, kde táta obvykle odpočíval, když přišel z práce domů.

" Tati " ? , zavolala jsem, když jsem nikoho neviděla. " Jsem tady " ozval se z kuchyně otcův hlas. Tati, prosím pověz mi to tajemství, slíbil jsi mi to, připomněla jsem mu, když jsem se objevila ve dveřích kuchyně. " Kate, víš " ozval se otcův vymlouvající se tón... Ne tati ! chci to vědět hned. Dobře Kate, řekl jakoby poraženě, pojď jdeme si sednout do zahrady a já ti ten dávný příběh povím.

S otcem jsme seděli v zahradě nejméně 2 hodiny a já na něj nevěřícně zírala. Tati, nemyslíš si , že je to trochu přehnané?!, prohlásila jsem a vstřebávala příběh, který mi oprávě odvyprávěl. Příběh, který se začal téměř před 100 lety.

" Je to tak , Kate " , teď alespoň víš, proč se o tebe s maminkou tak bojíme. Věřím, že Michael je dobrý chlapec , ne jako jeho otec, ale to na situaci nic nemění, nechci aby jste se stýkali Kate. Doufám, že tomu rozumíš. Nechceme , aby se ti stalo něco zlého, si naše jediná dcera...nebo Michaelovi..copak ty to chceš ? " Samozřejmě , že nechci.

Tati , koukni se, ukázala jsem mu svou ruku, kde jsem měla náramek , který mi Michael daroval. Tenhle náramek mi včera věnoval Michael na důkaz věrného přátelství...přátelství tati, rozumíš mi?!  Jsme přátelé a nikdy to nebude jinak, ujišťovala jsem ho a zadržovala vzlyky, které se snažily uniknout z mého hrdla.  Nemůže se nám stát přece vůbec nic.

" A co když se mezi vámi zrodí něco víc Kate? " , nadhodil otec a podíval se mi do očí. Teď jste ještě děti, ale pomalu budete dospívat , nevíš co budeš cítit za pár let, nezabráníš tomu. Láska přijde, když to nečekáš, uhodí tě do očí a usadí se hluboko v tvém srdci,  a i když se jí budeš bránit, nedokážeš ji vyhnat, srdci neporučíš Kate.

Usilovně jsem se snažila vstřebat co mi řekl. " To je blbost " , prohlásila jsem vzpurně na jeho nečekaný výlev , zvedla se a pomalu šla domů. " Díky tati " , že jsi mi řekl o tom tajemství, otočila jsem se ještě za ním.  " Myslím " , že by si to zatím Michaelovi říkat neměla, prohlásil.

Tati, nemyslíš, že právě také Michael má právo to vědět ? Vždyť se jedná i o jeho rodinu, když mu to není schopen říct jeho otec, řeknu mu to já...jeho nejlepší kamarádka, a s tímto prohlášením jsem se vydala za Michaelem...

Moji drazí, budu ráda, když mi tu zanecháte komentáře, chci slyšet i kritiku klidně :) napište co se Vám nelíbí a já se pokusím psát lépe, tak jen do toho , díky