Házet cereální lupínky Michaelovi do pusy bylo srandovní. Bláznivě jsme se tomu smáli a navzájem jsme se krmili vším, co nám přišlo pod ruku.

" Miku nééé..přestaň, bude nám špatně " , šmátrala sem po něm rukama a odhodlaně sem zavřela pusu, abych

 Procitla jsem z hlubokého spánku a zamrkala do tmavé noci.

Za mým tělem jsem vítala nezvykle příjemné teplo. Dezorientovaně jsem se rozhlédla po neznámém pokoji a teprve po snaze se zvednout z ohromné postele sem pocítila tlak na boku. V pase mne objímala teplá mužská dlaň , snažíc si mě tisknout

 Sakra Miku, tohle se ti vážně nepovedlo.

Chodil po pokoji sem a tam , ale ten obrázek , jenž se mu naskytl před chvilkou se mu vryl do paměti hodně hluboko. Bavlněné tričko nasáklé vodou,  obeplo Kateino tělo  jako druhá kůže. Už když jí nesl

" Rebbeco ? Susan ? Haló je tu někdo?"..

" Ano, slečno ? Potřebujete něco ?" , ozvala se mladá služebná , jenž se zrovna snažila táhnou velký koš s prádlem.

 " Kate, jsi v pořádku ?, nasoukal Wayn své mohutné tělo do malinké knihovny. Promiň , to byla blbá otázka , ale poslal mě sem Mike a já mu musím říct jak ti je. Záleží mu na tobě víc než je zdrávo " , rýpl si a opřel se o futra.

Zvedla jsem k němu své pláčem

 Nevěřícně se díval na oba muže před sebou, aniž by pustil z náruče chvějící se Kateino tělo.

" To snad nemyslíte vážně ?! Váš úkol zněl , chytit toho bastarda nikoliv obvinit nevinnou ženu ze spáchání něčeho takového !, rozeřval se na plné kolo , až Wayn vedle něho nadskočil.

 Dívalo se na mě osm párů očí a mě znovu třeštila hlava.

" Takže..paní Greenová " , pohlížel do nějakých lejster robustní muž naproti mě.

" Slečna pane Johnsone, nejsem vdaná " , rýpla sem si nakvašeně. Poslední dobou se u mě nálady měnili

 Uběhlo několik týdnů od našeho emotivního rozhovoru s Victorem, a já měla čas se sebrat. Slíbil, že si vezme pár dní dovolené, abychom mohli být spolu. Chápala jsem ale , že toho má spoustu a bude muset brzy opět odjet. Plánování svatby zbylo takřka jen na mě. Není už moc času, datum prvního jarního dne se nezadržitelně blížil.

 Mlčky mířili na Neverland a Victor se nemohl zbavit stísněných myšlenek z Kateina vyprávění.

Proč má neustále pocit, že mu rodina Jacksonů zasahuje do života až příliš ? Michaela měl rád, o tom žádná. Byl to ten nejupřímnější a nejkrásnější člověk jakého znal. Obdivoval ho

 Při každičkém Kateyině vzlyku se otřásl. Zrovna teď nepotřebovala kolem sebe kvanta lidí a tak radši zaplatil, pohledem se omluvil Charliemu a naložil chvějící se ženské tělo do auta. Pořád vypadala jako hromádka neštěstí.

Potřebovali být sami. Viděl ,