Laneey | 8. kapitola - První školní den..

" Haloo Kate " , vstávej vždyť ty zaspíš hned první den, slyšela jsem nějaký hlas, ale nevnímala. Zachumlala jsem se do peřin, chtělo se mi spát, přece jenom jsem toho moc nenaspala, šla jsem spát dost pozdě a to jsem ještě k tomu nemohla usnout. Stále jsem myslela na Michaela a na náš slib ... slib věčného přátelství. Zadívala jsem se na svou levou ruku, kde se třpytil stříbrný řetízek s drobnými očky.

Natáhla jsem se po budíku a zděsila jsem se. Vylítla jsem z postele, šla se umýt, natáhla jsem si první rifle, které jsem našla a " alou" do školy. Doufám, že tento nový počátek dopadne líp než všechny předchozí.

Já myslela, že jde semnou mamča, zeptala jsem se udiveně, když jsem spatřila tátu nervózně postávat v chodbě. Mámě je zase nějak špatně, poznamenal chmurně. Poslední dobou se mámě dělalo zle furt, vypadá bledě, pohubla..musím ji dohnat k tomu doktorovi, pomyslela jsem si, zatímco jsem nasedala do našeho auta.

Pomalu jsme přijížděli k budově a já oněměla v úžasu. Na velkém prostranství se rozprostírala nádherná rozlehlá budova natřena na žluto,  řadová okna, všude byly lavičky, na kterých seděli rodiče s dětmi a někteří dokonce na dekách před školou, ale co mne nejvíce uchvátilo byla mosazná brána, která se i s plotem tyčila před budovou s nápisem  " Vítejte ve škole sv. Antonia "  . Tak tady se mi bude líbit, pronesla jsem uznale.

Prošli jsme bránou a já už v dálce spatřila známou tvář. Než jsem si stačila uvědomit kdo to vůbec je , zvolal na mne " Ahoj Kate, vítám tě v tvé nové škole "  a já poznala chlapce s rošťáckým úsměvem . " Ahoj Randy, děkuju " zakřičela jsem nazpátek.  Kdo je to? ozval se otec a zamyšleně si Randyho prohlížel. To je Randy ... Jackson , dopověděl otec za mě se zlostí otec a já si všimla přicházejícího Josepha Jacksona. Zadívala jsem se rychle na otce, ale to už mne táhl pryč.

Do nové třídy se hrnulo spoustu dětí a já raději počkala venku. Pohledem jsem sledovala Josepha Jacksona jak vede svého syna k chlapci do lavice v zadní části třídy. Něco horentně vysvětloval paní profesorce, která byla mou novou třídní a díval se směrem, kde jsem stála. Profesorka se taktéž podívala mým směrem a přikyvovala.

Tak běž si konečně sednout Kate, pobízel mě otec. Zamířila jsem k drobné dívce se zrzavými vlasy a pihami v obličeji. Můžu si k tobě sednout? zeptala jsem se s úsměvem. " Jasně " , já jsem Marion. Já jsem Kate. Jukla jsem ke dveřím, ale táta už tam nebyl. Raději zmizel, pomyslela jsem si  a očkem jsem koukla na odcházejícího Josepha Jacksona.

Čtyři hodiny vyučování uběhly jako voda a já se společně s Marion a Randym loudala domů. S Marion jsme si skvěle padly do oka a klábosili celý den, jako kdybychom se znaly odmala. Dnes jsem dostala svou první poznámku a ještě k tomu v první školní den . Naši mě za tu poznámku snad zabijou, řekla jsem a koukla na oba mé kamarády. No to snad ne, vždyť je to jen poznámka, to moji rodiče se o mě vůbec nezajímají, pronesla smutně Marion. Pořád cestují a já jsem doma jen s naší kuchařkou a Kristin, to je moje chůva, ale už jsem si zvykla.

" Mrzí mě Kate " , ozval se najednou Randy, že jsme si spolu nesedli, víš jak jsme se domluvili, ale otec si to nepřál. " To neva " , alespoň nebudeme mít problémy, chápeš ne a mrkla jsem na něj. Co mají vůbec vaše rodiny mezi sebou za problém ? zeptala se najednou Marion a já přemýšlela co říct. " Já nevím " Marion , ale doufám, že mi to můj otec dnes konečně objasní. Tak já už jsem doma zastavila se náhle Marion. S Randym jsme obdivně zíraly na obrovskou bílou vilku s bazénem. " No ty bláho, vždyť to je jak palác " vyhrkl Randy. Marion se na nás usmála. Můžete k nám kdykoliv přijít, jste vždy vítáni. " A můžu si sebou vzít i bráchy? " ozval se znovu Randy. samozřejmě, odpověděla mu. Tak zítra ve škole Marion ahoj , rozloučili jsme se a vydali se spolu s Randym do našich domovů , které nebyly daleko.

Rozloučili jsme se a já se svíravým pocitem v žaludku hledala klíče od našeho domku. Měla jsem strach, ale pravdu jsem musela zjistit  " stůj co stůj " .