zuzy: Laneeyko, ať napíšu cokoliv, nevyjádrří to to co vnitřně prožívám ! *plac* Poslední sbohem, kéž by ten otázník, byl nadějí, že to tak neí.. Nesnáším loučení i když je napsané a tohle bylo sakra dokonale napsaný, že moji oči zrudly od pláče.Chce se mi křičet a zadržet je oba dva,, Mike odjede, Kate se vdá ? To se přece nemí stát. Jen až otevře album, srdce mu to nedovolí, kdyby takto Michael přemýšle už dávno, nemuselo by to teď tak být. Navíc, gól by byl, kdyby Kate nějakým zázrakem už teď čekala další Mikovo dítě a situace by se opakovala :-) ♥ Obsah modré krabičky ? Hm, že by prsstýnek, co měl z dřívějška Mike pro Kate připravený prstýnek.. jak sakra tuhle situaci můžou vydržet... další vývoj typuju, na nevěstu na útěku :-D jináč nevím, tohle smutný mě moc bolí.. Laneeyko udělej s tím něco, ty můžeš *modla*
monikam: *plac* *plac*
ten smajlík to dokonale vystihuje, co právě prožívám, a proto tak nějak nejsem scjopna slov...šíleně emotivní díl Laneeyko, plný pocitů, zloby, hrdosti a především lásky.......ne nemohou si říci sbohem, po rom všem čím si prošli..na bolest, kterou tolik let v sobě Kate dusila, která ji táhla ke dnu..na tu bolest jsou teď DVA...DVA ....Mike a ona tak, jak tomu mělo být vždycky......ne Miku neodcházej, vrať se obejmi ji, pomiluj a už nikdy neopouštěj
mandy*: Á, jsem ráda, že si Kate konečně uvědomila, že nemůže křivdit jenom Michaelovi a že i ona je vinna. A jsem ráda, že se rozbrečela, protože tím "zdržela" Michaela od toho, aby odešel x) :D Ale zase to pohnojila tou větou, že má Michael pravdu...Michael ale mluví nádherně, také konečně roztál a vypovídal se. Je zajímavé sledovat je, zlomené, jak přiznávají svou chybu a loučí se, aniž by to chtěli. A vážně brečím, zase brečím, když jí Michael řekl, že by tam chtěl být s ní...ach jo, je to tak dojemné a nádherné! A to album, já si připadám jako vodní tvor, jak se koupu ve vlastních slzách. Právě teď bych nejradši chytila Michaela za ruku, aby zůstal s Kate. Jenže to ty tvoříš jejich osud, Laneey. Ale moje naděje umírá poslední a já stále doufám, že tohle není poslední sbohem, i když mě moje vlastní slova bodají do srdce jako jehly, protože se bojím, že lžu a tohle skutečně poslední sbohem je. Ale to mi přece nemůžeš udělat, Laneey, měj kousek citu v těle :( Šmarja, mě je tak ouzko, Lan, píšeš nádherně a už asi pomilionté před tebou smekám a obdivuji tvůj neuvěřitelný talent. Ale o jedno tě prosím - ať to skončí dobře, Laneey, prosím. :(
lenka♫♪: Si děláš srandu já tady brečím jak malá. Celý díl byl tak smutný a srdcedrásající sakra já už bych si tak přála aby byli aspoň chvilku šťastní. Ale začalo mu to docela pálit když přemýšlel nad tím že by ho jen tak neopustila tak to sem teda zvědavá jak to bude dál!! Ale ta bolestivá část s tím albumem byla fakt hrozná tekly mě slzy a úplně sem to prožívala s nima. A jak vzpomínal Mike na ten první den v Gery u řeky měla sem dost. To byl emotivně vyčerpávající ale opět nádherný díleček. Koukám ale žes tu dlouho nic nepřidala tak snad to bude dřív než se tu usoužím když řekl SBOHEM a zavřel dveře tak to bylo jako by odešlo kus mě!!! Sem tou povídkou úplně pohlcená:0)
ronnie: Panebože děkuji. Já budu mít co číst!! Tvoji povídku jsem vždy milovala a teď jí mám celou, kompletní a dokončenou. Och. Mohla bych poprosit o zaslání celého dokumentu ve wordu, abych si to mohla dát do čtečky?:)
Tvá fanynka Veronika(snad si na mě vzpomeneš na základě blogu, haha) :)