Blog jsem založila jen pro své úvahy, povídky, myšlenky...aneb ať žije fantazie...a ke komu směřují?..sami snad poznáváte..ke géniovi, který je pro mně hudebním i životním vzorem...k člověku s tou nejčistší duší, kterou má málokdo..je to vzácnost...je to o muži, který toužil změnit svět k lepšímu svou hudbou,tancem ,pomocí chudým a dětem...

 děkuji ti Michaeli, že si nám toho daroval tolik..už se nikdy takový člověk jako ty nenarodí..Miluju tě a navždy máš své místečko v mém srdci....vím, že jednou se tam nahoře setkáme ...

mandy*: Á, jsem ráda, že si Kate konečně uvědomila, že nemůže křivdit jenom Michaelovi a že i ona je vinna. A jsem ráda, že se rozbrečela, protože tím "zdržela" Michaela od toho, aby odešel x) Ale zase to pohnojila tou větou, že má Michael pravdu...Michael ale mluví nádherně, také konečně roztál a vypovídal se. Je zajímavé sledovat je, zlomené, jak přiznávají svou chybu a loučí se, aniž by to chtěli. A vážně brečím, zase brečím, když jí Michael řekl, že by tam chtěl být s ní...ach jo, je to tak dojemné a nádherné! A to album, já si připadám jako vodní tvor, jak se koupu ve vlastních slzách. Právě teď bych nejradši chytila Michaela za ruku, aby zůstal s Kate. Jenže to ty tvoříš jejich osud, Laneey. Ale moje naděje umírá poslední a já stále doufám, že tohle není poslední sbohem, i když mě moje vlastní slova bodají do srdce jako jehly, protože se bojím, že lžu a tohle skutečně poslední sbohem je. Ale to mi přece nemůžeš udělat, Laneey, měj kousek citu v těle Šmarja, mě je tak ouzko, Lan, píšeš nádherně a už asi pomilionté před tebou smekám a obdivuji tvůj neuvěřitelný talent. Ale o jedno tě prosím - ať to skončí dobře, Laneey, prosím.