Blog jsem založila jen pro své úvahy, povídky, myšlenky...aneb ať žije fantazie...a ke komu směřují?..sami snad poznáváte..ke géniovi, který je pro mně hudebním i životním vzorem...k člověku s tou nejčistší duší, kterou má málokdo..je to vzácnost...je to o muži, který toužil změnit svět k lepšímu svou hudbou,tancem ,pomocí chudým a dětem...

 děkuji ti Michaeli, že si nám toho daroval tolik..už se nikdy takový člověk jako ty nenarodí..Miluju tě a navždy máš své místečko v mém srdci....vím, že jednou se tam nahoře setkáme ...

mandy*: Tak, Laneey, začala jsem brečet hned na začátku tohohle dílu. Máš, cos chtěla, jsi spokojená? ÁÁÁ, já fakt brečím už na začátku tohohle dílu Mikuu, nebuď tak umíněnej Randy má pravdu, Michael se choval hrozně, ale na druhou stranu ho chápu...oba, jak Michael, tak Kate byli ve strašlivé nejistotě...Jééé, Laneey, teď jsi mi udělala největší radost dne tím, že se u Kate objevil Michael. ) Jojo, pěkně to popisuješ, sama, polonahá a v posteli v přítomnosti Mika...to teda chce hodně velkou sebekontrolu. ALE JAKO CO JE TOHLE?! LANEEY?!!! NEEE! Já myslela, že to bude dobrý, že jí řekne, že bez ní nechce žít, že si to vyříkají, že Kate mu řekne, že ho miluje, že si navzájem odpustí...prostě že to bude dobrý! A on?! Tak jako to mě naštvalo! Jak jí může říct, že se přišel rozloučit? Laneey?! To nemyslíš vážně, viď? Že to není jejich poslední sbohem? Prosím, udělej něco! Moc se bojím!! Já nechci, aby se loučili, já chci, aby byli spolu! Ještě, že nás snad nebudeš dlouho napínat s pokračováním. Ale teda...já mám takový strach, úplně mám teď plnou hlavu téhle situace To zase nebudu moct usnout :/ Jak říká Zuzy, tohle je osudová chyba! NEEE! Já to nedopustím