Blog jsem založila jen pro své úvahy, povídky, myšlenky...aneb ať žije fantazie...a ke komu směřují?..sami snad poznáváte..ke géniovi, který je pro mně hudebním i životním vzorem...k člověku s tou nejčistší duší, kterou má málokdo..je to vzácnost...je to o muži, který toužil změnit svět k lepšímu svou hudbou,tancem ,pomocí chudým a dětem...

 děkuji ti Michaeli, že si nám toho daroval tolik..už se nikdy takový člověk jako ty nenarodí..Miluju tě a navždy máš své místečko v mém srdci....vím, že jednou se tam nahoře setkáme ...

mandy*: Úplně s nimi cítím a prožívám to, jak nevědí, kde Michael je, co s ním je a jak ho hledají...je to strašný, chápu Wayena, že si takhle ulevil...! četla jsem to a říkala si při tom: ,,Kde může být? Když neprojel? Kde jen se může schovávat? Kam šel?" A ten debilní Victor ať tam vůbec ani neleze, nemám ho ráda, že s ním Kate ještě vůbec je...c... Laneey, ty ho tak trápíš, mě je to úplně líto, jak trpí...a já trpím s ním...:'( není ti nás líto? je? tak proč nás takhle necháváš trpět? já normálně brečím, Laneey, já u toho brečím, u toho, jak ji odmítá a ohání se po ní rukou jako po otravném hmyzu...já normálně řvu :'( a ještě když na ní křičí, aby vypadla...já ho nepoznávám, úplně v něm cítím všechnu tu bolest, prázdnotu a smutek...ach jo... a jak řekl "tvého dítěte" a ne "našeho"... Laneey, proč mi tohle děláš, já budu mít dneska smutnej den ( to je tak smutný, bolestný a dokonale napsaný, že já řvu jak želva a jsem n a prášky Laneey, prosím, už mi to nedělej, je to dokonale napsané, úplně bravůrně, ale jsem z toho na prášky a je mi hrozně smutno :'(