19. kapitola - Sblížení...

Proč mi Kate neřekla , že tu pracuje, ptal se sám sebe Michael a stále vyčkával až se Kate zase objeví. Co si teď o mě musí sakra myslet, musím ji vše vysvětlit. Nervózně poklepával rukou o stůl a hypnotizoval dveře kuchyně.

" Ale no tak Michaeli " ,  z čeho si tak nervózní ? ,  vždyť do té doby než přišla ta Kate jsme se docela dobře bavili,  ozvala se Sarah nenápadně tak, aby ji Michael opět věnoval pozornost.  " Cože si to říkala ? " zeptal se roztrpčeně Michael , ale nespouštěl oči ode dveří.     " No to, že si můžeme udělat pěkný večer ve dvou ne?  " No já nevím Sarah " ...řekl váhavě a nevěděl jak pokračovat, jelikož ji nechtěl nijak urazit.

Tvůj táta mi měl zavolat, že nepřijde, je to nějaký divný, ani já se mu nemohu dovolat , dumal nad tím Michael. Sarah ho opět pohladila po ruce. To víš otec moc telefon u sebe nenosí, vždyť ho znáš, řekla lživě Sarah. " Právě , že ho znám"  a telefon mívá pořád u sebe, to bys měla jako jeho dcera vědět , ne? zamračil se zamyšleně Michael.

Můžeš mi laskavě říct Michaeli Josephe Jacksone co jsi udělal Kate,? ozval se hromově John a Michael se polekaně otočil . Co?!  ...no co mi k tomu povíš? a očkem hodil po Sarah. 

" Kde je Kate , Johne " ?,  zeptal se opatrně Michael. No pelášila z práce jak když jí za patami hořelo a ještě k tomu s očima plnýma slz a já se ptám proč, takhle ji vůbec neznám ! řekl naštvaně John.  Po slovech , která vyřkl jeho přítel na nic nečekal zvedl se od stolu , oblékl kabát a vyrazil ke dveřím.

No Michaeli, to nemyslíš vážně? ty mě tu takhle necháš ? zeptala se Sarah ukřivděně. Otočil se na svojí společnici, na kterou v tom zmatku téměř zapomněl.  " Promiň Sarah " , ale musím jít. Dlužím Kate omluvu. Sarah chtěla ještě něco namítnout , ale to už Michael běžel ke svému autu zaparkovaného pod lampou. " No sakra " , takovej slejvák a ona je tam někde venku, doufám, že se alespoň někde schovala, říkal si pro sebe když se konečně dostal do auta a povedlo se mu nastartovat.

Projížděl pomalu ulicemi, ale nikde nikdo. Po chvíli zahlédl před sebou postavu v tmavé letní mikině. To musí být Kate, říkal si pro sebe a pomalu přijížděl blíže.

Já sem ale blbá..takhle zbaběle utéct, co si teď o mě všichni pomyslí? ptala jsem se sama sebe.. Déšť , který bičoval mé tělo mi vůbec nevadil ba naopak. Užívala jsem si to a byla jsem ráda, že mi smeje stopy slz na tváři , než dorazím domů. Mohl by taky odplavit všechny moje pocity....

" Kate, co blázníš vždyť leje jako z konve a ty se tu procházíš jen v mikině " , okřikl jí známý hlas.

Prudce jsem se otočila. " Co tu děláš? zeptala jsem se udiveně a koukala do auta jestli se odněkud nevynoří Sarah.  "  Co myslíš ? "  jel sem tě hledat hned potom co mi John řekl, že jsi odešla ze směny, odpověděl Michael.

" No tak to si vůbec nemusel obtěžovat, já cestu znám  " , měl si se raději věnovat Sarah, řekla jsem nezúčastněným hlasem a rozhodla se ho ignorovat a šla dál svou cestou. " Kate, prosímtě"  sedni si do auta a promluvíme si o dnešku ano? navrhl Michael smířlivě, když jsem šla ještě 100 m aniž bych s ním promluvila. Ty mě ignoruješ? zeptal se po další dlouhé chvíli nevěřícně. Sakra Kate nasedni do toho auta , vždyť budeš mít zápal plic ! , řekl už naštvaně Michael.

Jestli to do minuty neuděláš do toho auta tě dostanu třeba násilím je mi to jedno, vyhrožoval. " No ještě mi vyhrožuj ", opáčila jsem naštvaně a rezignovaně jsem se zastavila. Michael rychle zabrzdil a otevřel mi dveře. Zavrtěla jsem se do sedačky a připásala se. Ani jsem nedutala a zírala jen na ubíhající krajinu... Michael po mě po očku koukal , ale nikdo neřekl ani slovo.

 Dnes jsem měl mít schůzku s Larrym a panem Grienfieldem ohledně upřesnění datumu vydání mého alba, no ale pro mě z neznámého důvodu se ani jeden z nich nedostavil, začal po notné chvíli vysvětlovat Michael. Měl jsem na ně čekat v restauraci u Johna, ale přišla jen Sarah. " Kate " , to nebylo plánovaný, jen chci aby si to věděla, řekl tak upřímně, až mi bylo líto, že jsem mu nevěřila.

" Michaeli ty jsi tak naivní " , řekla jsem najednou. " Cože? "  slyšela jsem jeho udivený hlas. Copak nevidíš , že tě ta potvora jen využívá? prohlásila jsem vážně a zadívala se na něj. Na Michaelovi bylo vidět, že vůbec nechápe co mu tím chci říct. Ty jsi si tu chůzku domluvil přímo s Larrym , Michaeli? zeptala jsem se ho zvědavě a čekala co mi odpoví, ale odpověď už mi byla předem jasná.

" No " , začal Michael mluvil sem s jeho sekretářkou a ta říkala , že mu to vyřídí, že nemá čas.  A nenapadlo tě zřeba, že její otec ani pan Grienfield vůbec nic neví o tom, že by jste měli mít dnes schůzku? Sarah tohle měla naplánované už na slavnosti Michaeli, řekla jsem vážným hlasem a čekala na jeho reakci. " Vůbec nechápu o čem mluvíš " , proč by to dělala.

Protože , žárlí..odpověděla jsem jednodušše. " Sakra o čem to mluvíš Kate" ? , přijdu si jakoby jste měli obě nějaké tajemství a já o ničem nevím,. Trhla jsem sebou a podívala z okna , mlčela jsem a nevěděla co mám říct..... No? pobídl mě ty víš snad něco co já ne, proč by měla žárlit a na koho vůbec ? ..

Na mě...prohlásila jsem aniž bych se na něj podívala.Zřejmě si myslí, že je mezi námi něco víc než jen přátelství a odvážila jsem  se na něj po dlouhé době podívat. Asi má o tebe zájem a to nejen pracovní , to si nepoznal? zeptala jsem se ho nevěřícně. To teda nepoznal...říkal zamyšleně Michael. Ona je jen moje kolegyně nic víc, a na tebe přece žárlit nikdo nemusí, vždyť jsme  přátelé. Nejlepší přátelé, řekl uklidňujícím hlasem Michael. Odvrátila jsem opět pohled z jeho tváře a  zjistila , že už jsme dojeli k našim domovům . " Samozřejmě ", ..jsme přátelé, řekla jsem nepřítomně.

Sice nechápu proč , ale někdy mi přijde , že spíš ty žárlíš na ní, Kate...., vyřkl potichu, když zhasl motor. ...To jeho prohlášení mě ochromilo....Máš " skvělý " postřeh! , řekla jsem zklamaně a s prásknutím dveří jsem vylezla z auta a mířila k našim dveřím.

Michael seděl v autě a snažil se vstřebat to co jsem mu vlastně řekla. Pochopil....

....Za chvíli jsem zaslechla prásknutí dveří a v mžiku se Michael objevil u mě. To už jsem odemykala dveře. Musím domů , Michaeli...namítla jsem rychle než stačil něco říct... Právě si my potvrděla moji domněnku, řekl Michael tiše a díval se mi do očí.  " Nevím o ní, už nevím co sem říkala " lhala jsem ale musela jsem , nechtěla jsem se s ním bavit o svých pocitech , když jsem si jimi nebyla sama jistá.

Rád ti to připomenu Kate, ty žárlíš na Sáru a řekni mi proč, snažil se ze mě dostat Michael a já na něj civěla jako na blázna. To je blbost, pronesla jsem a  chtěla zmizet rychle z jeho dohledu a konečně se mi povedlo otevřít také vchodové dveře. " Ne to není " a my to ještě dnes vyřešíme ano? Já nic s tebou řešit nechci Michaeli, prosím tě odejdi ano? Prosím ...podívala jsem se na něj prosebně , ale to už se mi třásl hlas, doufala jsem , že to nezaslechl. ..

Konečně jsem vpadla do domu a Michael se procpal hned za mnou, šmátrala jsem po zdi a jako na potvoru jsem nemohla v té tmě najít vypínač. " Michaeli " , nechci už o tom mluvit, prosím běž už domů nebo vzbudíme tátu a zadívala jsem se na schody ke dveřím jeho pokoje. " Dobře "  , už půjdu , jen musím něco zjistit. ... "  Ale co chceš..., slovíčko zjišťovat už jsem nedořekla, když jsem se otočila a spatřila  Michaelovy oči tak blízko mých.

Přestala jsem dýchat a čekala co se bude dít. Chvíli mě upřeně pozoroval a já už nedokázala vydržet jeho pohled. K ničemu se neměl a tak jsem převzala iniciativu já sama. Zvedla jsem svou ruku k jeho obličeji a pohladila ho po tváři a nakonec jsem si  pomalu  přivlastnila jeho rty. Jemně jsem ho políbila do koutku úst a vyčkávala jak zareaguje. K mému potěšení byla jeho reakce vášnivou odezvou. Vzal mou hlavu do dlaní a prouhloubil náš polibek ...přála jsem si  , aby tato chvíle nikdy neskončila...

" Kate " ...měla jsi pravdu měl jsem odejít, tohle nejde...řekl hned poté co jsme se od sebe odtrhli. Stála jsem opřená o zeď a zprudka jsem dýchala. Nechtěla jsem vnímat slova, která právě vyřkl. Lituješ toho? zeptala jsem se ho , i když bylo jasné , že ano. Tato slova přece neříká kluk dívce, kterou právě políbil....

Nemělo se to stát Kate, už nikdy se to nestane ano? zeptal se a podíval se mi do očí. Nechci zničit to krásné co mezi námi je...naše přátelství je pro mě to nejcenější co mám, zapomeň na to, .... vysvětloval , ale já nechápala. Sakra, to je to mužské myšlení , říkala jsem si naštvaně v duchu.

Neříkala jsem nic jen šla otevřít dveře. Teď už by si měl opravdu odejít Michaeli, řekla jsem vážným hlasem a snažila jsem se , aby v něm nezaslechl tu bolest , která se mi rozlila v srdci.

Promluvíme si o všem zítra, já ti zavolám a někam zajdeme ano? , zeptal se ještě. Myslím, že  bychom se teď pár dní neměli vidět Michaeli. Já ti pak zavolám sama souhlasíš? navrhla jsem ještě a byla ráda, že ještě vůbec dokáži normálně mluvit. " Dobře " , souhlasil Michael a odešel.

Jakmile se zaklaply dveře neubránila jsem se návalu slz...

Poznámka :  promiňte mi za tak obsáhlou kapitolu, já nevěděla jak to rozdělit, a zkrátit to taky nešlo..