184. kapitola - Uděláme to ?..

Bedlivě sem pozorovala každý jeho pohyb. Něco ho velmi trápilo. Když se Victor znovu nervózně ošil, položila jsem svou dlaň na tu jeho, jenž bez citu ležela na stole. Zamyšleně se podíval na naše spojené dlaně a poté svůj pohled nasměroval k mému obličeji.

" Děje se něco Viki ?", oslovila jsem ho zdrobnělinou jeho jména, při které se vždy pousmál..ale ne dnes. Od chvíle co dnes přijel pátky na Neverland byl jako vyměněný. Nejenže na mne stěží promluvil ba podíval, ale myšlenky mu lítali bůhví kde. Zrovna jako v tuto chvíli. Něco mi říkalo, že se nejedná o práci...

" Opravdu to uděláme ?"..

" Uděláme ..co ?", zalekla sem se jeho prudké nečekané otázky a poposedla sem si na židli. V tuhle chvíli sem sama pocítila nervozitu.

" Myslím tím..že to co se chystáme udělat je velký krok Kate a já potřebuju vědět, že to opravdu chceš. Jsem pro tebe ten pravý ? .., upřel na mne své průzračně modré oči a já měla pocit obnaženosti. Jako by ve mně v tu chvíli mohl číst jako v otevřené knize.

" Victore ..kdybych to nemyslela vážně tak už bych tu svatbu dávno odvolala. Je to tak jak jsme vždycky plánovali. Nejdříve kariéra, pak svatba a děti, vypočítávala sem na prstech a zastavila se  až při Victorově hlasitém povzdechu.

" Jo..dokonale nalinkovaný seznam ! Kate my nikdy nejednali spontánně ! Mohli jsme se přeci vzít i dřív , naše kariéry by tím neutrpěli. A děti ? Sama moc dobře víš, že za tu dobu co jsme spolu jsme žili na hromádce spíš jako sourozenci než " milenci", poznamenal ironicky.

" To je to co tě trápí ? Logicky že ano, to že jsme spolu nes.."..

Kate nech toho ! Řekla si mi hned jak se věci mají a já to respektoval. Opravdu, přísahám, natáhl se ke mně přes stůl a teď to byl on, kdo stiskl mé dlaně v těch jeho. Vím, co sis prožila Katy..ten člověk z tvého dospívání ti velmi ublížil. Když sem tě poprvé spatřil, vypadala si tak nevinně. Byla si jako křehká květinka, u které sem se bál, že když se tě nějak dotknu tak se rozpadneš.

Byl sem po dlouhé době tak šťastný, když jsi po několika schůzkách svolila a začali jsme spolu chodit. Víš..taky sem si prožil něco moc ošklivého. Neopětovaná láska hold bolí.

" Ale.

."

" Kate ..jen abys věděla, já ti absolutně nic nevyčítám, věř mi to, pohladil mě palci po vnitřní straně dlaní a donutil mě, abych se mu podívala do očí. Před několika týdny, když si mi znovu rozevřela své srdce a rozhodla ses mi říct o Oliverovi, jsem všechno pochopil. Zrada muže, jehož si milovala tě krutě zasáhla, další rána přišla se ztrátou tvého syna a to je něco, co tě činí velice silnou. Jsi úžasná žena Kate a já prostě jen chci, abys byla konečně šťastná. Otázkou je jestli můžeš být šťastná zrovna se mnou..

" Takže ..sis to nerozmyslel ? Pořád..si mě ..chceš vzít ?", vzlykla sem skoro za každým slovem , jelikož mne jeho slova rozesmutnila víc , než sem si mohla dovolit. Jen mne ujišťoval v tom, jak úžasný chlap to je a já sem za celou tu dobu nebyla schopná se do něho zamilovat. Dlužím mu to.

" Ne nerozmyslel Katy, chci aby tvé slovo bylo poslední a rozhodující, toť vše. Jen chci, abys věděla, že pokud se rozhodneš se za mne opravdu provdat, tak udělám všechno proto, abys byla šťastná. Všechno, políbil mne na hřbet ruky a já se zhluboka nadechla.

" A ta žena, která ti ublížila? Miluješ ji ještě ?",  vzhlédla sem k němu a hledala v jeho očích pravdu.

" Nechci ti lhát Katy, pořád ve mně vzbuzuje něco , co by docela mohla být láska...Ale tehdy mi ublížila tolik, že sem myslel , že se z toho nikdy nedostanu. A pak?..Pak si přišla ty , cvrnkl mě prsty do nosu a roztáhl své rty v překrásném úsměvu. Docela určitě by v tomto ohledu mohl konkurovat Michaelovi. Jen co sem na to pomyslela, v duchu sem si musela dát facku. Zakázala sis na něj myslet tak s tím už konečně přestaň, peskovala sem se.

"Chci na ní zapomenout jednou provždy a to můžu jen s tebou", řekl ještě a já se zamyslela nad tím, kolikrát sem přesně na tohle myslela. Máme společnou bolest, kterou nám způsobil člověk, jehož jsme milovali. Ačkoliv sem milovala Michaela celým svým srdcem, rozum mi velel provdat se za svého nejlepšího přítele.

Victor mi je natolik blízký, vždycky byl trpělivý a někdy až příliš hodný. Mohla bych si přát lepšího muže po svém boku? Jaký by byl asi život s Michaelem? Plný zloby, nejistoty a nedůvěry. To jak odvrhl mne i našeho syna mu nikdy nezapomenu. Jak by teď vypadal můj život kdyby byl Ollie pořád tady ? Jak by asi vypadal ? Teď by byl nejspíš na střední či gymnáziu..

" Kate prosím tě neplakej, nechtěl sem ..."..

Ani sem si neuvědomovala příval slz při myšlenkách na maličkého. " To nic Victore já jen..přemýšlela sem nad tím jak by teď asi Oliver vypadal, co by zrovna dělal..je to těžké.., vzlykla sem prudce a sepjala své dlaně v klíně.

" Myslíš taky občas na jeho otce ?"...

Takovou otázku sem nečekala. Polekaně sem hleděla do Victorovi napjaté tváře a nevěděla jak mu odpovědět. Můj výraz mu zřejmě napověděl dost, jelikož se jeho tvář ještě pochmurněji zatáhla.

" Já..."..

" Budete si přát ještě nějaký aperitiv či zákusek?", přiskočil k našemu stolu číšník a mě se alespoň na okamžik ulevilo.

Victor zavrtěl hlavou a pokynul mi. " My...děkujeme ..ale myslím, že už ..půjdeme", zadrmolila sem spěšně s pohledem upřeným na muže na druhé straně stolu.

" Dobře madam, donesu účet, omluvte mě", uklonil se a odběhl.

Natáhla sem se po nedopité sklence vína a hodila do sebe ten zbytek. Zadívala sem se znovu do Victorovi krásné tváře a z hluboka se nadechla.

" Ptal ses mě jestli sem šťastná ? Budu šťastná až tehdy , když si před Bohem řekneme své ANO, odstěhujeme se z Californie a už se sem nikdy nevrátíme. Nikdy !"..

" Tos všechno stihla říct na jediný nádech? Seš dobrá", zahalekal s úsměvem jako bych vyprávěla nějaký vtip.

" Victore ! Můžeš brát někdy věci alespoň trochu vážně ?!, zamručela sem ale musela sem se usmívat , když na mě hodil štěněcí oči. Nech toho ! , plácla sem ho přes paži , ale raději jsme se s naším popichováním hned zklidnili, jelikož se lidé okolo nás začali otáčet k našemu stolu.

" Suchaři !"..

" Victore ! "..

" No tys vybrala tuhle hroznou luxusní restauraci, lidé co sem chodí se pořádně zasmějí možná tak jednou za deset let"..

" Ale prosimtě , tak příště místo vybíráš ty a budem si kvit , hm..?"..

" Dobře, takže příště si z tý svý kolekce vyber nějaký odrbaný džínsy a košili půjdem do "luxusní" putyky ...ale už v Chicagu", mrknul na mne po očku a zřejmě čekal na mou reakci.

" Opravdu v Chicagu ? Daleko odsud ?", zeptala sem se v naději.

" Už jako manželé platí ?"..

" Ach Victore, nevím, co bych si bez tebe počala ! Děkuji za to, že mám tak skvělého přítele, tebe mi seslalo samo nebe. Dokážeš mne nejen rozesmát ale i podržet, když to nejvíc potřebuju. Děkuju ti za všechno, opravdu, zašeptala sem a měla sem sto chutí obejít stůl a obejmout ho.

" To já sem vděčný tobě srdíčko", stačil ještě říct než přiběhl čísník s účtem.

................................................................................

Victor už klidně spal, ale já zírala do stropu. Věděla sem , že se mi nepodaří usnout. Strach z toho, že se mi bude zdát o mém dětství v Gary mi nedovolil oka zamhouřit. Už takhle Michael okupoval skoro 90% mých myšlenek , ale mé sny sem mu přenechat nechtěla a vlastně ani nemohla. Měla sem pocit, že asi brzo zešílím.

Opatrně sem vstala z postele a ohlédla sem se po Victorovi jestli sem ho nevzbudila. V kabelce sem neustále nosila otcův dopis. Asi by bylo na čase ho otevřít, i když už je příliš pozdě. Netušila sem jestli unesu bolest z dalších otcových tvrdých slov , ale musím to překonat.

Sedla sem si do křesla a rozsvítila svícen. Opatrně sem rozlepila zažloutlou obálku a vytáhla list, který mi měl dát odpověď na všechny mé otázky...