135. kapitola - Knihovna snů..

Šíleně mě bolela hlava. Mačkala sem si usilovně spánky a slzy mi nad tou tupou bolestí tekly po tvářích. V mém pokoji spal Victor a já ho nechtěla probudit. Vlezla jsem si do útulné knihovny a uvelebila se do měkkého křesla.

Hleděla sem do prázdna a poslouchala kvílení meluzíny za okny. Knihovnu osvětlovalo jen tlumené světlo starožitné lampy, kterých byste na Neverlandu našli bezpočet. Bylo to tu jako ráj 19 století...dům byl vybaven sice moderně ale ve staré podobě. Člověk doslova zůstal stát v úžasu už jen mezi hlavními dveřmi.

Ať sem se tomu bránila sebevíc, líbilo se mi tady. Možná takhle nějak sem si vždycky představovala svůj dům. Takový, ve kterém sem chtěla žít s Michaelem a našimi dětmi. Prostorný, vkusně zařízený a stranou od lidí.

Tak moment...

Jak sem na tohle přišla ? ...Zavřela sem oči a zatřepala hlavou. Ponořila sem se do mysli a vzpomněla si na...

.............................................................................................................................

" Miláčku ? ..Slib mi, že si jednou pořídíme takovýhle dům ! Přesně takový jako je na této fotografii, ukazovala sem Michaelovi nějakou fotku v novinách a s očima hrajícíma nadějí se na něj dívala jak se blíží, aby se na ten můj objevený zázrak podíval.

Zlato, tohle není dům , ale palác , zasmál se Michael na celé kolo a zezadu mne objal. Seděli jsme u řeky a užívali si piknik v parném letním dni.

No ale je vážně úžasný, nemyslíš ? , rýpala jsem do něj a neustále sem se dívala na fotku domu mých snů. No na to, že bychom tam žili jen my dva , je opravdu velký lásko a ...

Ale Michaeli ! Ty vůbec nepřemýšlíš o naší budoucnosti ! Určitě si pořídíme děti a miláčku, už sem ti říkala, že chci hrozně moc psa ? ...

Tos teda neříkala, zakuckal se Michael a rybízovou šťávu měl všude. Já sem ti říkala, že si to tričko máš sundat, smála sem se mu naopak já. No počkej to ti nedaruju, udělala si to schválně, zaslechla jsem ho, ale to už sem utíkala bosa směrem k řece.

Počkej a ty už přemýšlíš o našich dětech ? optal se sladce, když mě uprostřed klidné řeky uvěznil ve svých pažích. No...tak trochu jsem na to myslela, ty snad ne? , a najednou sem pochybovala o svém zdravém rozumu.

Teď mu asi připadám hodně hloupě.

Ale to víš že ano lásko, ale jsme ještě moc mladí, máme celý život před sebou ale když už přišla řeč na děti ....takových 12 jich chci mít, prohlásil sebevědomě a já do něj strčila tak prudce až si kecl na zadek do studené vody.

Ty ses zbláznil Michaeli ! Ty si neuvědomuješ , že to já je budu rodit ne ty, takže 3 maximálně a nesnaž se mě přesvědčovat, pohrozila sem mu prstem , když se nadechl k odpovědi .

Ale moje máma...

Já nejsem tvoje máma Miku ! Ona je úžasná, vůbec nechápu , kde sebrala sílu na to porodit tolik dětí !...ale s těmi, se kterými sem ve styku, jsou dost nesnesitelní, tím nemyslím zrovna Randyho nebo LaToyu, malou Janet..., hrála sem si se slovíčky a vyplázla na něj jazyk.

Nooo se mnou si ve styku vlastně dost často, že ? prohlásil na plnou pusu a čekal na mojí reakci.

Michaeli Josephe Jacksone !, vykřikla sem pohoršeně při dvojsmyslu , který vypustil z úst.

Michael mě stáhl k sobě do ledové vody a políbil mě. Tehdy jsme si slíbili, že si takový dům pořídíme......"

.................................................................................................

Vykřikla sem a vyskočila z křesla jako by na mě sáhl duch. Roztěkaně sem mžourala očima a promnula si je. Přede mnou stál Victor a pobaveně se usmíval. Jeho výraz byl tak nečitelný, že sem se bála jestli sem nemluvila ze spaní.

Dle osvětlené knihovny sem si uvědomila, že sem zde prospala celou noc. Knihovny ! Panebože, včera sem tu usnula jako pařez.

Bože Kate , ty taky usneš všude , zasmál se Victor, naklonil se a zlehka mě políbil na ústa. Nevím proč mě to překvapilo, vždyť je to můj přítel či ne ?.Odhodlaně sem si přitáhla jeho ústa zpátky a polibek mu opětovala. Cítila jsem jak ztuhl, ale něžně mi odpovídal.

Zaslechli jsme prudké otevření dveří a oba jsme jako naráz od sebe odskočili. Hnědé veliké oči si mne přejeli pohledem od hlavy až k patě a obrátili se k Victorovi.

Omlouvám se za takový vpád , netušil sem, že bych vás tu mohl najít takhle....po ránu, omlouval se krkolomně Michael a než stačil Victor něco říct, byl pryč.

Nechápu jak může být člověk v jeho věku a postavení tak hrozně stydlivej, vsadím se , že má teď obličej jako rajče, smál se Victor a pohladil mne po tváři.

Měl sem strach, když sem tě ráno po probuzení nenašel v pokoji, to jsi tu byla celou noc ? ...No...šla jsem si půjčit nějakou knížku, protože sem nemohla spát a zřejmě sem se posadila do křesla a odpadla , zalhala sem a doufala, že mi to uvěří.

Uvěřil. Jak jinak.

Vím, že se se ti to nebude líbit zlatíčko ale..musím urgentně odjet. Paní Hollyová se mnou chce projednat její předmanželskou smlouvu, kterou podepsala a neví si s tím rady. Budu se snažit být do štědrého dne zpátky slibuju, políbil mě na čelo a objal mne.

Stiskla sem ho silně ve své náruči a proklínala sem tu paní Hollyovou za to, že mě tu díky ní, nechává můj přítel doslova napospas Michaelovi. Co jemu. Spíš mým rozjitřeným pocitům.

Paměť se mi vracela rychleji než sem doufala a já nechtěla být sama u toho, až si vzpomenu na vše. Bála sem se toho jako čert kříže.

I přesto jsem se jen rezignovaně koukala jak opět odjíždí a nechává mě tu. Nikdy předtím mi to nevadilo. Milovala jsem svoji svobodu. Přesně takhle nám to vždycky vyhovovalo. Už celých 5 let.

Každý jsme měl svojí práci , které jsme se věnovali na plno, nezbývalo moc času na nějaký vztah. Společnou večeři jsme měli dvakrát do měsíce a nestěžovali jsme si.

Ale tady....Tady jsem byla nesvá. Nesvá z Michaelovi blízkosti. Kdykoli se na mě podívá nebo se mne dotkne pozná mi na očích jak moc ho chci. Vím, že to ví a děsí mě to. Děsím se sama sebe.

To co cítím k Michaelovi už jen při pouhém pohledu, sem nikdy nepocítila k Victorovi za celou dobu co jsme spolu.Otočila sem se zpátky ke vchodu a téměř se rozeběhla dovnitř domu, jako bych se před touhle pravdou chtěla schovat.

Auu ! , zavýskla sem bolestí a hnětla si čelo. Michael dělal to samé o kousek dál. Teda Kate, neříkej , žes mě neviděla, to muselo být úmyslné, zakňoural Michael a po očku se na mě podíval.

Už sem se mu skoro začala omlouvat, když sem viděla jak se mu otřásají ramena smíchem.To teda není vtipný Michaeli ! , pokárala sem ho, ale nevydržela sem to a smála sem se s ním též.

Bože, už přestaň, bolí mě z toho břicho, zalykala sem se smíchem a ne a ne to zastavit.  Musím říct, že už jsem se dlouho takhle upřímně nezasmál Kate, podíval se na mě s pobavenými plamínky v očích, děkuji ti.

Děkuješ mi za to, že sem ti způsobila minimálně slabý otřes mozku ? , vybuchla sem znovu smíchy a musela sem mu dát za pravdu. Ani já se dlouho takhle nezasmála.

Výraz jeho tváře se ale postupně měnil v ten pohled, který mě rozpaloval. Otřásla sem se a rychle se zvedla z ledové země. Michael mě hned napodobil a chytil mě za ruce. Okamžitě sem mu je vytrhla a objala se pažemi.

Musí ti být zima Kate, máš jen lehký svetřík, je prosinec víš ? A i v celoročně teplé Californii bývá zima, poučoval mě.Ještě sem si nestačila zvyknout, odvětila sem mu příkře. Náš chvilkový závan přátelství a porozumnění byl tatam. Jakoby ho odfoukl vítr, který se náhle vzedmul.

Třeseš se. .....Už jdu stejně do domu, tam si sednu do krbu a ....

Proč musíš pořád utíkat Kate ? Řekni mi proč ?..

Já před ničím a nikým neutíkám , zdůraznila sem a nasupeně sem kráčela zpátky do domu. Zaslechla jsem jak prudce vydechl a zaklel.

Možná sem čekala, že za mnou půjde a bude si o tom chtít promluvit. U vchodových dveří sem se otočila a čekala jeho tvář před svou. Zmýlila jsem se. Zahlédla jsem Michaelovu siluetu jak nastupuje do černého Land Roveru, aniž by se otočil.

Zatracený chlap !.....