Blížila jsem se pomalu k jejich domku, který byl zrovna tak velký jako ten náš a vzpomněla si na dnešní odpoledne, kdy mi Michael prozradil, že má 8 sourozenců. To je neuvěřitelné, jak se tam všichni mohou vejít?? říkala jsem si s údivem a před očima mi vyvstal obraz dnešního odpoledne..chová se ten člověk takhle ke všem svým dětem?......Pobrukovala jsem si tiše song, jenž hrál mamce z rádia v kuchyni, než sem odešla.....You and I must make a pact, we must bring salvation back, Where there is love, I'll be there.....vžívala se do této krásné melodie..to je tak krásná písnička, zamyslela jsem se. Slýchávám ji téměř pořád v rádiu a netuším kdo to zpívá....
Došla jsem k bílým dveřím a pohlédla na zlatě tepanou, jemně zpracovanou ceduli, na níž stálo : Joseph & Catherine Jackson ...koukla jsem ještě do oken, jestli už náhodou všichni nespí a s úlevou si všimla, že jediné okénko , které svítí je z druhé strany domu v přízemí. .. Tak fajn, vzhůru někdo je a jemně jsem zaklepala. Dveře se pomalu otevřely a já stanula tváří v tvář chlapci v mé výšce, Chvíli mě zamyšleně pozoroval a pak vyhrkl..." Ty musíš být Kate ! " Já jsem Randy, a hodil po mně úsměvem, který tak připomínal ten Michaelův. Jo, jo jsem Kate a usmála se také....." Ale jak "....Michael mi to tobě řekl, když dorazil s tátou domů, vyhrkl dřív než jsem se ho zeptala odkud zná moje jméno . Teda ne hned....dodal..... " Ublížil mu" ? Randyho posmutnělé oči na mě pohlédly.....ne , nezbil ho...nemohl, dnes mají vystoupení. Jaké vyst..., nedořekla jsem svou otázku, jelikož se v chodbě objevila mladá žena v bílé halence a tmavě modré sukni. Ahoj děvče.., pozdravila mě s úsměvem na rtech. Dobrý večer paní Jacksonová, odvětila jsem a podala ji ruku. Musela to být ona..oči a nezaměnitelný úsměv mluvili za vše. Najednou sem si všimla, že se za ní někdo schovává, zahlédla jsem kousek bílé sukýnky, na které byly vyšívané kytičky a mašličky. ...Ale no tak Janet, vylez...to se nesluší...ty snad nepozdravíš novou sousedku?? Čímž mě překvapila, odkud ví, že jsem jejich nová sousedka? Prozradil to Michael nebo jeho otec?...Dívenka se stydlivým výrazem vyšla z maminčina stínu a pípla ..Ahoj . ..Ahoj Janet já jsem Kate, představila jsem se jí. Je mi už 6 let a zítra jdu prvně do školy , prohlásila pyšně a s tak vážným výrazem, že se začali Randy i jejich maminka smát. Vzala mě za ruku a vedla úzkou chodbou do nějakého pokoje.
Jen co jsme vešly bylo hned poznat, že tohle je čistě dívčí království. Po pokoji se válelo spoustu panenek...z nichž dost bylo už v celkem dezolátním stavu xD, všude na zemi ležely barevné koberečky a volánkovité záclony visely na oknech. To je můj pokojíček, prohlásila pyšně. No , ale bydlí tu se mnou ještě La Toya s Rebbie ..ale už si semnou nechtějí moc hrát, řekla posmutněle.
Sebrala jsem ze země panenku, která měla k mému úžasu modro-zelené nakrátko ostříhané vlasy, pomalované ruce a ještě aby toho nebylo málo už neměla ani nohu. To je Maria, ale ta už je trochu poničená a vytrhla mi ji z ruky. " Trochu" ?? a chytla jsem záchvat smíchu. Janet zamířila do rohu pokoje a já si až teď všimla krásného domečku pro panenky. Páni, to je krása, vydechla jsem. Vždycky jsem po takovém toužila, ale nikdy jsem ho nedostala...Koupili mi ho Jackie a Tito k narozeninám, vytrhla mě z mých myšlenek Janet. Pojď já ti ho ukážu. V tu chvíli vstoupila do pokoje paní Jacksonová s tácem plným dobrot a pomerančovým džusem. Tady jsem Vám přinesla něco na zub holky a nezapomeňte za 20 minutek přijít do obýváku, mrkla na Janet. Jasně mamíí, už se těším. ......Dvacet minut uběhlo jako voda a my si s panenkami skutečně vyhráli, učesali jsme je, vyoblíkaly a Janet jim dokonce zazpívala ukolébavku. Krásně zpíváš Janet, pronesla jsem ohromeně. Taky mám po kom, zasmála se Janet. Tuhle ukolébavku mě naučil Michael...
Už je čas Kate ,vzala mě za ruku a odvedla do obývacího pokoje, kde už na semišové temně fialové sedačce seděla její maminka s Randym. " Kde je La Toya s Rebbie " ? zeptala se zvědavě Janet. Už by měli být z nákupů doma ne? Rebbie volala, že přespí u její kamarádky, vrátí se zítra. ..No tak nic Kate, ségry poznáš příště no, a koukla na mě s čertíkama v tmavých očích.
Kate, zlatíčko? ozvalo se najednou. Pomůžeš mi prosímtě přinést z kuchyně tácy s jednohubkami?... " Ano, samozřejmě " ..a odešla jsem za ní do kuchyně. Popadla jsem první tác, který ležel hned na kraji linky a odnesla ho na stůl. V televizi začínal nějaký zábavný pořad a randy zesílil zvuk. Už to začne mami, honem. Šla jsem ještě do kuchyně pro džbánek džusu a vzala tác se sklenicemi pro nás čtyři. Moderátor ohlásil nějakou skupinu a ozvaly se první tóny.... Zrovna jsem pokládala tác na stolek, když jsem stuhla. Vždyť to je ten song , který slýchávám stále v rádiu. Zvědavě jsem pozvedla oči k obrazovce a strnula v němém úžasu..Na podiu stál Michael v bílo-žluté košili a žlutých kalhotách, okolo něj postávali další 4 kluci,..bratři, usoudila jsem. Z Michaelova hrdla se linula pro mě tak známá krásná píseň...You and I must make a pact, we must bring salvation back , Where there is love, I'll be there.....Ale to je.....to je...nevěřila jsem vlastním očím. ...." Michael " ! , vykřikly všichni společně se smíchem a otočili se na mě. Začali jsme všichni tancovat a zpívat, bylo to úžasné. Všimla jsem si, jak je paní Jacksonová dojatá...stékali jí po tváři slzy...ti moji chlapečci jsou tak talentovaní, řekla pyšně.
Kluci pro velký úspěch zazpívali ještě 2 rychlejší písničky a při posledních tónech jim tleskal ve stoje celý sál. Janet ke mě přiskočila a radostně vykřikovala : Mí bráškové jsou nejlepšííí........Všichni jsme se smáli a tleskali.
Teď se mi spoustu věcí začalo vyjasňovat...proto ta scéna odpoledne... Proč mi ale Michael neřekl o svých úspěších? Skupině? ..určitě měl na to své důvody. Proč Joseph Jackson nenávidí mého tátu? ..dumala jsem. Koukla jsem se na hodinky a zděsila jsem se. Byla jsem tu dobrou hodinku a půl...Musím se rozloučit, pronesla jsem. Rodiče o mě budou mít už strach.... " Samozřejmě , Kate" ...a pozdravuj rodiče...Ano budu, nashledanou paní Jacksonová...ahoj zavolala jsem na Janet a Randyho. ...Ahoj, zvolali jednohlasně a Randy mě šel ještě doprovodit ke dveřím.
Tak zítra ve škole...a sedneme si spolu jo? " Jasně " , pronesla jsem s úsměvem. Rozloučila jsem se a vydala se k našemu domku.
RE: 4. kapitola - Milé překvapení.. | zuuzcaa | 04. 09. 2009 - 18:55 |
RE: 4. kapitola - Milé překvapení.. | jessiina | 04. 09. 2009 - 19:20 |
RE: 4. kapitola - Milé překvapení.. | zivotjejensen | 05. 09. 2009 - 16:16 |